V Jihočeské filharmonii hraje prim. Znamená to ale, že si nesmí dovolit dělat chyby

Úsloví „hrát první housle“ znají i lidé, kteří nikdy na koncertě vážné hudby nebyli. „Také se říká hrát prim a je to vlastně totéž. Prvním houslím v orchestru se říká prim. Nás primů je ve filharmonii dohromady osm, všichni hrajeme to samé, ale já mám ještě tu funkci, že jsem v rámci prvních houslí vedoucí. Tomu se říká koncertní mistr,“ vysvětluje Martin Týml.

Jako koncertní mistr má na starost uměleckou připravenost celého orchestru, komunikuje například s dirigentem a tvoří jakousi spojku mezi vedením orchestru, managementem a samotnými hráči.

Občas musí řešit i situace, kdy některý z hráčů přijde na zkoušku nepřipraven. „Někdy se stane, že člověk musí vstát a říct, že si to představoval jinak. To se dělá před celým orchestrem a není to příjemné ani pro toho, komu to patří, ani pro mě. Tohle je na práci koncertního mistra trochu nepříjemné. Mě baví to hraní a komunikace s lidmi. Máme tady výbornou partu, ale pak jsou i situace, kdy kamarádství musí jít stranou,“ popisuje.

Role koncertního mistra s sebou také přináší dávku stresu. „Na mě spočívá tíha toho, že si opravdu nemohu dovolit dělat výrazné chyby. Stresující je i to, že se musíme třeba z týdne na týden naučit úplně nový program. Je to minimálně hodina hudby a každý týden je to nové, takže to s sebou samozřejmě přináší takový stabilní trvalý lehký stres,“ říká.

Svou profesi má ale Martin Týml moc rád. Především proto, že nemusí chodit do práce jako do továrny na šichtu. „Baví mě to a naplňuje. Samozřejmě jsou lepší a horší programy. Někdy čtyřhodinová zkouška rychle uteče, dirigent srší energií a všichni jsme nabuzení a šťastní v práci, jindy se to vleče, ale pořád to není rutina a šichta. Pořád se něco tvoří,“ vysvětluje.

Jako člen Jihočeské filharmonie nehraje jen v Českých Budějovicích. Při natáčení reportáže Českého rozhlasu se například zrovna chystal do Salzburku. „Je třeba především všechno zkontrolovat. Musím mít housle, smyčec, ramenní podložku, které nikdo neřekne jinak než pavouk, kalafunu a tužku a gumu, kdyby bylo třeba změnit něco v notách. Další věc je oblečení, to jezdí zvlášť, takže teď už jen rychle překontroluji skříňku, jestli jsem si tu něco nenechal na ramínkách. Musím mít černé boty, nejlépe lakýrky, černé kalhoty, bílou košili, bílý motýlek, frak a černý pás,“ uzavírá.