Útočník s nožem mu vzal kariéru houslisty a načas i schopnost chodit. Dnes Viktor Kuna leze po horách a točí filmy
Odmala se připravoval na hudební kariéru. Na housle hrál od pěti let, postupně se stal koncertním umělcem, jako sólista hrál mimo jiné s Jihočeskou filharmonií, vystupoval po světě. A pak přišel šok. Životní dráhu Viktora Kuny přeťal nůž, a to doslova.
„V roce 2002, kdy jsem byl koncertním mistrem ve Vídni, vystoupím z auta v pražských Kobylisích, z hospody vyjdou dva ožralí, jeden z nich recidivista, a ten mi najednou bodne nůž do zad. Já se zhroutím, protože nůž mi projel do kanálu míchy a poškodil její pouzdro, takže od prsou dolů jsem ve zlomku vteřiny nic necítil. On se nade mnou skloní a řekne: He, seš někdo jinej, já si tě splet. No, tak to jsem byl strašně rád, že jo,“ vypráví Viktor Kuna.
Záchranka ho převezla na Bulovku, kde mu už následující ráno lékař sdělil, že chodit možná bude, ale záležet to bude na něm. „To bylo klíčové sdělení. Takže jsem odmítl jakoukoli mísu a už jsem se rval po čtyřech, po břiše na záchod s tím, že já se budu hýbat,“ líčí. Trvalo dva roky, než se mu podařilo překonat ochrnutí a postupně obnovit přerušená nervová spojení.
Ačkoli Viktor Kuna mohl celou dobu pohybovat rukama a brzy začal chodit i o berlích, k hraní na housle se vrátit nemohl. „Lidé se ptali, proč nehraju vsedě. Nešlo to. Měl jsem narušena veškerá nervová vedení od hrudní oblasti dolů, a jak se regenerovala, svaly dostávaly spazmatické křeče. A ty způsobovaly, že se mi celé tělo někdy nečekaně zastavilo. Představa, že jdu na pódium a najednou upadnu, že se mi uprostřed hry před orchestrem začne třást ruka, to nešlo,“ vysvětluje.
Čtěte také
Spazmata trápila Viktora Kunu skoro pět let. „Postupně ustoupila, začal jsem chodit, dokonce běhat. Nemohl bych hrát fotbal, protože pravá noha zůstala nešikovná, ale začal jsem chodit do posilovny, začal jsem jezdit na kole, začal jsem chodit do hor,“ vyjmenovává.
„Objevoval jsem víkendy, protože do té doby jsem je prakticky neznal. Já jsem od dětství trávil soboty i neděle s houslemi v ruce – sedm, osm hodin denně. A najednou jsem na chalupě sedl na kolo nebo vyrazil na výšlap. Při tom nohy pracují pomalu, tak to prostě šlo. A pak jsem dostal nápad přejít s kamarády bulharské hory,“ dodává.
Viktor Kuna nakonec slezl i nejvyšší pohoří světa. A do hor se dnes vrací také jako filmař. Na kontě už má dokumenty o Krkonoších a Jizerských horách, točí Moravský kras a chystá se na Šumavu.
Celý rozhovor s režisérem Viktorem Kunou si poslechněte online.
Související
-
Někteří dokonce odhodí hole a šplhají na rozhlednu. Šumavu mohou díky projektu poznávat i senioři
Josef Pecka píše knihy o Šumavě, fotí, kreslí trasy, ukazuje zajímavá místa. S národním parkem spolupracuje na turistických projektech Průvodci divočinou a Šumava dostupná.
-
Dirigent v montérkách, slimáci vs. klarinety, basa z lopaty. Klára Boudalová vede k hudbě netradičně
Děti i rodiče reagují s nadšením na interaktivní koncerty, za nimiž stojí Klára Boudalová s projektem Valentiana. Předávat originálně radost z hudby se jí daří nejen doma.
-
380 výstupů na Kleť zvládl za jediný rok Radek Perník. Nejrychleji kopec vyšlapal za 27 minut
Úbytek na váze byl prvotní motivací Radka Perníka k výstupům na horu Kleť. To se mu povedlo, shodil 22 kilogramů. Ani pak ale chodit nepřestal. Naopak, přidal na intenzitě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.