Úspěšné jihočeské paralympioniky přivítalo na Hluboké přes sto sportovců s handicapem

Olympiádu s paralympioniky prožívali také Michal Náhlovský z denního stacionáře Klíček z Tábora a Jana Loužecká z Domova Petra z Mačkova. „Tleskali jsme jim a v duchu jsme s nimi byli,“ říká Jana Loužecká.

Pro plavce Arnošta Petráčka, Bělu Třebínovou a lukostřelce Davida Drahonínského olympiáda ještě neskončila. V Hluboké nad Vltavou odstartovali maraton za svými fanoušky. „Je to velký nápor, ale musím říct, že si to opravdu užívám,“ komentoval Arnošt Petráček. „Máme možnost díky tomu zájmu ukázat veřejnosti, že vůbec nějaký sport handicapovaných v České Republice existuje,“ doplnil David Drahonínský.

Za úspěchem na paralympiádě jsou především tisíce hodin tréninku a pevná vůle. Při samotných závodech měli sportovci stejný hnací motor - podporu těch nejbližších. „Hlavně moji rodiče, kteří mi přijeli fandit,“ řekl Arnošt Petráček. „Pro mě byla asi největším hnacím motorem moje přítelkyně, kterou jsem po závodě požádal o ruku,“ prozradil David Drahonínský.

Paralympionici poodhalili i to, kde skončí jejich medaile. „U mě na zdi, kde mám všechny svoje medaile,“ uvedl Arnošt Petráček.

„Já to ještě nevím, protože mám na všechny tyhle vrcholové medaile krabici, kterou mi věnoval Ondřej Synek, ale zjistila jsem, že je úplně plná. Takže budu muset hledat něco jiného,“ řekla Běla Třebínová.

David Drahonínský medaile vezme na besedy na základních školách. „Moje tedy medaile vlastně skončí v baťůžku. Vždycky když vidíte, jakou radost dělá dětem, že si na ně mohou sáhnout, tak to stojí za to. Jsem rád, že mohu někoho i motivovat,“ komentoval.

Jihočeské paralympioniky čeká v nejbližších dnech ještě mnoho setkání s fanoušky. Potom bude jejich čas patřit už jenom přátelům a rodině.