Středověké popraviště nad Rožmberkem nad Vltavou se stalo kulturní památkou

„Je to opravdu takové opuštěné místo, ale v minulosti byl celý Šibeniční vrch holý. Odsouzení tam zůstávali po nějakou dobu viset a všichni lidé, kteří se blížili s nekalými úmysly, byli varováni, že Rožmberk disponuje hrdelním právem a hrozí jim tady vysoký trest,“ říká archeolog Jiří Havlice z Národního památkového ústavu.

Jedná se o šibenici takzvaného studničního typu. „Měla kamennou podezdívku, která vytvářela takový obezděný prostor, v němž si v tom 16., 17. století kat ukládal své náčiní. Rožmberk patrně neměl vlastního kata, půjčoval si ho z Českého Krumlova. Když sem byl kat pozván, aby vykonal nějakou exekuci, mohl právě toto využívat jako sklad svých potřeb,“ vysvětluje archeolog.

Dodnes se dochovala pouze spodní část popraviště zhruba do výše jednoho metru. „Původně byla samozřejmě mnohem vyšší, to už vidíme z množství té destrukce, která tady leží na zemi. Odhadujeme výšku přibližně do dvou metrů. Vlastní šibenice se nacházela na jakémsi dřevěném pódiu, které bylo v horní části,“ popisuje Jiří Havlice.

Kolik poprav se na místě vykonalo, není známé. „Ve středověku ani novověku se žádná evidence nevedla. První písemně doložená poprava proběhla někdy v roce 1594, kdy tady byl popraven zloděj,“ uvádí archeolog.

Těla podle něj nebyla pohřbívána na řádném vysvěceném hřbitově, ale velice často končila na takzvaném mrchovišti, které se obvykle nacházelo právě vedle šibenice. „Tělo tu nějakou dobu viselo pro výstrahu, pak se kat vrátil, tělo sejmul a zahrabal někde v sousedství šibenice,“ dodává.

Je tedy velmi pravděpodobné, že jsou na místě bývalého popraviště i pohřbená těla. „Pokud byly podobné šibenice archeologicky zkoumány, ve většině případů byla opravdu v jejich blízkosti nalezena těla se stopami popravy, například stětí hlavy,“ potvrzuje Jiří Havlice.

Čtěte také

Středověká tvrz v Tiché na Českokrumlovsku se po čtrnáctileté rekonstrukci otevřela lidem

Dochované šibenice jsou podle něj spíše výjimkou. „Když v 18. století proběhla reforma trestního soudnictví a trestní právo bylo předáno do královských měst, byly opuštěny. Na těch místech byly dost často zakládány lomy, posléze tam vznikly třeba vodojemy,“ říká.

Jako kulturní památku eviduje Národní památkový ústav pouze pět popravišť v celé České republice. Rožmberská radnice teď chystá novou turistickou trasu přímo na Šibeniční vrch. „Dlouhodobě bojuje s tím, že sice máme senzační tři, čtyři měsíce letní sezony, ale prostě nám chybí jaro a podzim. Kromě Šibeničního vrchu tam chceme zahrnout třeba takzvaný Švýcarák, což je zase takový pokus o romantismus šlechty. Budou to treky, které se dají zvládnout jako seniorský nordic walking nebo s dětmi,“ upřesňuje starosta Bohuslav Čtveráček. Turistický spolek Lipenska navíc vydá příští rok materiály s výlety pouze pro Rožmberk nad Vltavou.

Počátky hrdelního soudnictví v Rožmberku nad Vltavou spadají podle Jiřího Havliceho do 60. let 14. století. Roku 1362 udělili páni z Rožmberka městu takzvané královské právo odvozené z právních zvyklostí města Písku. Přestože to v listině není výslovně uvedeno, lze předpokládat, že součástí souboru práv bylo i hrdelní právo.

Jiří Havlice zároveň upozorňuje, že bude vhodné pozůstatky šibenice konzervovat. „To znamená udělat stabilizaci zdiva a zadrnování koruny. Podobné případy už byly například v západních Čechách,“ vzpomíná archeolog.