Stanislav Beran: V koutě všeho. Příběh z ďáblického hřbitova o hrabání listí a stařence v červeném baretu
Na známém hřbitově v pražských Ďáblicích se odehrává povídka Stanislava Berana V koutě všeho. Vypráví o podzimním hrabání listí a stařence v červeném baretu, která přišla hledat své mrtvé příbuzné, a to z pohledu mladého uklízeče. Ten je podle prvního dojmu tak trochu hrubšího zrna, ale zdání někdy klame…
„Tohle je velkej hřbitov. Větší už jsou asi jen Olšany. Je to tak velkej hřbitov, že se tu i ty podzimní zástupy vdov všeho věku celkem snadno rozptýlí. Některý se rozptýlí k loučkám rozptylu. Chachá, to je pěkná hovadina. Napadlo mě to zrovna včera, když jsme kolem jedný takový loučky uklízeli. Na stromech tam visí jména těch, co je tu rozprášili. A člověk má pak s tím svým vysavačem naruby pocit, jako by se před ním kromě listí hrnulo i něco dalšího. Však víte, co myslím. Říkaj tomu Les vzpomínek.“
Autorem povídky V koutě všeho je jihočeský spisovatel Stanislav Beran. Vyšla spolu s dalšími osmi povídkami v knížce Schrödingerův hotel, kterou v letošním roce vydalo brněnské nakladatelství Host.
Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice příběh načetl herec Jihočeského divadla Jakub Koudela.
Stanislav Beran
Do české literatury se Jihočech Stanislav Beran (1977) zapsal už před více než patnácti lety povídkovým souborem ze současnosti nazvaným Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa (2007). Zařadil se tak po bok mistrům prozaické zkratky, jakými jsou Jan Balabán či jiný Jihočech Jiří Hájíček.
O pár let později vydal další knížku povídek s o něco kratším názvem Žena lamželezo a polykač ohně (2013). I knížku Kocovina (2019) tvoří vlastně jednotlivé příběhy pospojované prostředím, v němž se odehrávají, a lidmi, kteří v něm žijí.
Jak se Stanislav Beran nechal slyšet v jednom z dřívějších rozhovorů, povídku jako žánr má rád z několika důvodů: „Povídka je momentkou s jasným, nekomplikovaným sdělením. Je srozumitelná pro každého, kdo je ochoten číst a vybírá si pak už jen podle nálady, kterou taková povídka nese.“
Povídky píše rád možná i z jednoho velmi praktického důvodu: „Jsou pro mě snadnější, protože jsou kratší. Asi je to dáno tím, že jsem netrpělivý člověk, takže rozsah povídky je pro mě nejvhodnější. Ve chvíli, kdy ji začínám psát, už vidím na konec.“ Řada Beranových povídek má i rozhlasovou podobu.
Zatím poslední knížkou jindřichohradeckého rodáka je povídkový soubor Schrödingerův hotel, který v letošním roce vydalo brněnské nakladatelství Host. Letos autorovi vyšla i první knížka pro děti s názvem Ztracený v povětří.
Stanislav Beran je také autorem románů Hliněné dny (2010) a Vyšehradští jezdci (2017). Podle prvně jmenovaného titulu vznikla i stejnojmenná desetidílná rozhlasová četba.
Související
-
Dcera královská. Životní příběh Anežky České v podání Marty Vančurové a Radoslava Brzobohatého
Anežka Česká, dcera krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, se měla vdát za nějakého významného evropského panovníka. Rozhodla se ale jít svou vlastní cestou...
-
Aféra s křečkem. Humorná povídka Jaroslava Haška ve skvělém podání Františka Filipovského
Roztomilé dámské kalhotky z výbavy sestry Emy a pár dalších věcí stačilo k tomu, aby se sekundán Bohuslav Honzátko stal majitelem neobyčejně milého a přítulného zvířátka...
-
Petra Klabouchová: Šumavskej funus. Autobiografická povídka o lásce k drsné Šumavě a dědečkovi
O svém dědečkovi, pravověrném Šumavákovi, událostech, které zažil, a také samotné milované a přitom drsné Šumavě vypráví spisovatelka Petra Klabouchová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
