Spisovatelka Blanka Klimešová
Když jsem dokončil střední školu, padla železná opona a já tenkrát vyrazil za zkušenostmi na Západ. Vystřídal jsem řadu prací v mnohých městech, různě se vracel domů a opět vyjížděl. Stopem samozřejmě.
Od té doby uplynulo moře vody, usadil jsem se v jižních Čechách, našel si stálou práci a pořídil si auto. Snad z nostalgie po tehdejší bezstarostnosti jsem začal brát stopaře. Svezl jsem desítky lidí, příjemných i nepříjemných, nezáživných i zajímavých a vyslechl od nich spoustu příběhů. Některé jsem hned zapomněl, jiné si budu pamatovat nejspíš navždy.
S Blankou Klimešovou jsem se seznámil zhruba před pěti lety, když stopovala na silničce nedaleko Doudleb a naše tehdejší setkání patří k těm nezapomenutelným. Byl jsem jako rozhlasový novinář natáčet na jedné akci, kterou náhodou navštívila i ona. Nejel jí však zpět autobus a tak se v horkém letním dnu vydala pěšky po silnici k Českým Budějovicím.
Ušla notný kus cesty, než jsem ji dojel a zastavil. Dodnes ji mám před očima, jak v bílých šatech důstojně mává na projíždějící auta. Během jízdy jsme si začali povídat a já se dozvěděl, že napsala a vydala knížku pro děti nazvanou Děti z Kratochvilek. Zároveň zavzpomínala na své účinkování v rozhlasových hrách, které se po válce v Českých Budějovicích natáčely.
Už tenkrát jsme se začali domlouvat, že by stálo zato její vzpomínky zaznamenat na mikrofon. Pak jsme se ještě jednou sešli a také si zatelefonovali. Mluvili jsme o její knížce a rovněž jsem dostal od Blanky Klimešové tip na naše krajany v Americe pro rodopisný seriál, který jsem tehdy připravoval.
Jen na záznam jejího životopisného vyprávění stále nedocházelo. Byl jsem rozlítaný, honil se za reportážemi, chvíli točil to, pak zas ono a čas plynul. Ale nakonec to dopadlo jak s dobrým vínem. To také potřebuje nějakou dobu zrát, než se vydá do světa a stejně tak nápad s pořadem nejspíš chtěl svůj čas.
Rád bych vás tedy pozval k poslechu vyprávění o tom, jak vypadaly Budějovice na sklonku 30. let; o tom, jak tatínka Blanky Klimešové zatklo gestapo, a proč konec války prožila na Slovensku. A také se dozvíte, z jakého důvodu u nich doma na Lannově třídě přespal tehdy neznámý patnáctiletý herec Josef Kemr a spoustu dalších veselých i vážných historek.
Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Filip Černý:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka