Český Krumlov rozsvěcuje oči. Mockrát mi pomohlo, že jsem odsud, říká Jitka Zikmundová

„Život je plný šťastných náhod, já na ně věřím. Šla jsem na radnici a tam seděl takový velký pán za stolem. Řekla jsem, že jsem se přistěhovala a hledám práci. On se zeptal, co umím. Odpověděla jsem, že umím německy, anglicky a práce se nebojím. A on, že se bude otevírat turistické informační centrum, protože Krumlov je v UNESCO, a jestli to chci zkusit. A to byl můj další životní osud. A ten člověk se jmenoval Jan Vondrouš, první polistopadový starosta Českého Krumlova, ten, který udělal Český Krumlov Českým Krumlovem,“ vzpomíná Jitka Zikmundová.

Tehdejší doba byla podle ní plná příležitostí pro ty, kdo se nebáli chytit ji za pačesy. „My jsme v Českém Krumlově psali úžasný příběh. Dneska může říkat, kdo chce, co chce, že je tam je plno turistů a že to není ono, ale já tomu prostě nevěřím. Je to fenomén nejen jižních Čech, nejen naší země, ale evropský a světový,“ komentuje.

Jitka Zikmundová byla první šéfkou turistického informačního centra v Českém Krumlově, po letech vstoupila i do komunální politiky a stala se místostarostkou města. Její další životní cesta vedla do Rakouska.

„Díky té práci na radnici a v cestovním ruchu jsem potkala moc zajímavé a profesionální lidi z Horního Rakouska, kteří mi nabídli, jestli nechci jít pracovat tam, podílet se na přeshraničních aktivitách i společném cestovním ruchu. Po těch letech na radnici, které pro mě byly asi nejlepší životní etapou, ale také přinesly různé nárazy a frustrace, jsem si řekla, je čas jít dál,“ vypráví.

Čtěte také

V příštím životě chci být medvědem v Krumlově, směje se zámecký medvědář Jan Míša Černý

Pracovala mimo jiné pro velkou cestovní kancelář v Kitzbühelu nebo letiště v Linci, nyní působí v hornorakouské centrále cestovního ruchu. „Zjednodušeně řečeno, mojí úlohou je pozvat hosty z Čech, Polska a Slovenska do Horního Rakouska,“ vysvětluje.

Po letech, kdy Jitka Zikmundová spokojeně žila v centru Českého Krumlova, se přesunula do nedalekého Kájova. „Chtěli jsme si zkrátka pořídit domeček. Žila jsem v báječném bytě v Hradební ulici – bývalý chudobinec, špitál, gotické základy, baroko – ale chtěli jsme dům. A tak jsme si ho pořídili v Kájově, mělo to úplně jednoduché, pragmatické důvody, ale na žití přímo v centru Krumlova nikdy nezapomenu,“ usmívá se.

Český Krumlov totiž podle ní otevírá dveře. „To je něco svítivého. Mně už to v životě tolikrát pomohlo, když jsem řekla, že jsem z Českého Krumlova. Tomu, s kým mluvíte, se v naprosté většině případů rozsvítí oči a už je váš,“ říká.

Co se týče dalších životních snů, je pokorná. „Mně se totiž můj sen splnil. Když mi bylo osmnáct, tato země se stala svobodnou, zmizely hranice, mohli jsme cestovat, dělat, co jsme chtěli. A za to jsem nesmírně vděčná a děkuji všem silám. Doufám, že nám to vydrží snad navždy, mít svobodu, létat, dělat, co chceme, a hlavně se nikomu neprodat,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Jitkou Zikmundovou si poslechněte v cyklu Jihočeši.