Smutno-veselá je pro lukostřelce Davida Drahonínského stříbrná medaile z paralympiády v Paříži

Ta poslední, stříbrná s kouskem Eiffelovky je z letošní paralympiády v Paříži a váží 535 gramů. „Když tu medaili držím v ruce, tak je to takové smutno-veselé. Trošku převažuje to veselé, protože se mi podařilo, o čem jsem snil, totiž že mi jela do Paříže fandit mamka a byl tam i kamarád Vladimír z Kanady. Odvezl jsem si medaili a oni mohli být u toho. A bylo tam i hodně mých sousedů z Čakovic v Praze, ti mi přijeli přes půl Evropy fandit,“ říká.

David Drahonínský závodí v kategorii W1 kladkový luk. Na paralympiádě soutěžil jednak v individuálním klání, ale také v mixu. Právě v této disciplína společně se Šárkou Pultar Musilovou stříbrnou medaili získal.

Individuální závod mu ovšem nevyšel, nedostal se přes čtvrtfinále a zlato z Tokia neobhájil. „Toho smutku je ve mně pořád ještě víc, než by mělo. Člověk totiž trénuje, připravuje se, dá do toho ještě víc než předtím, snaží se zlepšovat ve všech oblastech, o nichž si myslí, že vedou k úspěchu... A tak jsem nečekal, že moje svíčka v jednotlivcích bude uhašená tak brzy. Ale dneska můžu říct, že ji sfouknul ten, kdo nakonec celý turnaj vyhrál. Když člověk řekne, že prohrál s olympijským vítězem, tak to není tak strašné,“ komentuje.

Čtěte také

Jurský park v kině ho natolik vyděsil, že hned druhý den začal běhat. A od té doby už nepřestal

I David Drahonínský je ovšem paralympijským vítězem, dokonce dvojnásobným. Jeho souboj s Američanem Jasonem Tabanskym byl soubojem velikánů. „Já jsem se od rána cítil celkem dobře, Jason je můj kamarád, známe se asi sedm let, píšeme si, znám jeho ženu. A když jsem zjistil, že budu střílet proti němu, vůbec mě to netěšilo. Říkal jsem si, proč jsme na sebe nemohli narazit v pavouku někdy jindy,“ vzpomíná.

Kamarádi se potkali už ve čtvrtfinále. „A bude to znít divně, ale já jsem mu to vítězství trochu přál. Měl jsem podobný pocit už v Riu a v Londýně, já všecky ty kluky znám. A je to krásný pocit vyhrát olympiádu. Já ji vyhrál už v Pekingu v roce 2008 a minule v Tokiu, kde jsem to slíbil tátovi, který zemřel. A vždycky jsem říkal, že ve sportu můžete kdykoli prohrát, když je někdo lepší. A Jason těch patnáct šípů zvládl prostě vystřelit lépe než já. Zasloužil si postoupit,“ zdůrazňuje David Drahonínský.

Teď s radostí sleduje, jak si Jason jako letošní paralympijský vítěz užívá slávu a přízeň společnosti v Americe. „A já si užívám tu svou tady. Média, Česká televize ve svých přenosech a Český rozhlas v pořadu Olympijský rok, věnovala parasportovcům obrovský prostor a za to bych jim chtěl moc poděkovat. Není hodina, kdy bych v Čechách nepotkal někoho, kdo mě díky tý mý barevný palici pozná, osloví a řekne: Jste borec a to nevadí, že jste prohrál v těch jednotlivcích, gratulujeme vám k tý stříbrný medaili. Je to strašně hezký,“ dodává.

Celý rozhovor s handicapovaným lukostřelcem Davidem Drahonínským si poslechněte online.