S růžemi je to jako s lidmi. Někde se jim líbí, někde ne a nikdo neví proč

„S růžemi je to jako s lidmi. Někde se jim líbí, někde ne a nikdo neví proč. Zasadíte někam růži, ona vám tam neporoste. Vy budete dělat, co jen budete moct, zalévat, hnojit, ale ona stejně neporoste. Tak se na ní naštvete, vyndáte ji a protože vám jí bude líto, zasadíte o kousek dál. Najednou zjistíte, že tam roste bez sebemenší péče,“ líčí Miroslav Šíp.

Faktem podle něj je, že růže by měla mít stanoviště, kde se pohybuje vzduch. Nevhodný je uzavřený dvůr, protože tam bude trpět houbovými chorobami. „Místo by mělo být částečně zastíněné. Ono se leckde píše, že růže jsou dětmi slunce a měly by ho mít celý den. Ony na sluníčku porostou, ale když je toulavý stín, částečné zastínění během dne, růžím to vyhovuje mnohem víc. Navíc jsou pak květy lépe vybarvené,“ vysvětluje.

Nejkrásnější květ má růže v září, nikoli v červenci, kdy světlé květy vybledávají a tmavší se obvykle pálí od sluníčka.

Jarní práce u růží začíná odstraněním vrstvy zeminy, která rostlinu chránila přes zimu. Vhodný termín je po přechodu velkých mrazů, tedy od poloviny března do poloviny dubna.

Pravidelný řez je u růží nutný k tomu, aby se rostlina omladila a vytvořila nové výhony. Bez řezu by rostla jen do výšky, ve spodní části by se vyholovala a ve střední části by rostliny odumíraly. Tato zásada platí pro většinu růží s výjimkou růží botanických, sadových, pnoucích a půdokryvných.

Jarní řez růží se liší podle typu rostliny

Nejdříve odstraníme výhony namrzlé, slabé a polámané. Též je nutné odstranit – pokud je to možné, nejlépe odtržením – plané výhony.

Jakýkoli řez ušlechtilých výhonů děláme mírně šikmo 5 až 8 milimetrů nad očkem. U velkokvětých růží ponecháme 2 až 4 očka. Je-li výhon silný, ponecháme více oček, na slabších výhonech necháváme oček méně.

Mnohokvěté růže jsou především okrasou zahrady, nikoliv vázy, a proto je důležité získat rovnoměrně zapojený porost, čemuž odpovídá rovnoměrnost řezu celého záhonu a neupřednostňuje se přesný počet oček na rostlině. Ten se pohybuje v rozmezí 3 až 8 oček na výhonu.

Skalkové růže buďto neřežeme, nebo je zakrátíme asi na polovinu výšky rostliny.

U pnoucích růží odstraníme namrzlé části výhonů, nebo prosvětlíme příliš zahuštěné části rostlin. Ve třetím až pátém roce po výsadbě začneme s postupným zmlazováním, což znamená odstranění nejstarších výhonů těsně nad zemí. Po tomto zásahu vyraší z báze rostliny výhony, které zajišťují průběžné kvetení i v dalších letech. Navíc zabráníme postupnému vyholování spodní části rostlin, známému především u remontujících odrůd pnoucích růží.

Sadové a botanické růže většinou pouze prosvětlujeme a zakracujeme konce příliš slabých nebo proschlých výhonů.

U půdokryvných růží vysázených ve skupině řez obvykle nepřipadá v úvahu. Jsou-li vysázeny soliterně, provedeme řez na 3 až 8 oček obdobným způsobem jako u mnohokvětých růží.

Řez u stromkových růží je v podstatě shodný s keřovými a vycházíme při něm z odrůdy, která byla na stromek naočkována.

Letní řez růží

Letní řez se týká v zásadě všech remontujících odrůd. Po ukončení prvního květu se odkvetlé části odstraní, u velkokvětých růží až pod první plně vyvinutý list, u růží kvetoucích v chocholících až k prvnímu očku pod chocholíkem. Tím docílíme rychlejší tvorby nových výhonů květních oček.