Řasy můžou v budoucnu nahradit ropu. Vědci přišli na to, jak z nich vyrobit biopalivo

„Tady v tomto kultivačním válci nám probublává kultura mikroskopických řas, která ke svému růstu potřebuje především oxid uhličitý a světlo,“ ukazuje v laboratoři Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Třeboni biochemik Jiří Masojídek.

Ještě než třeboňští vědci začali s těmito sinicemi pracovat, museli je jejich rakouští kolegové geneticky upravit. „Mají velké zkušenosti s molekulární biologií a jsou schopni upravit genetický genom sinic tak, aby produkovaly látky, které chceme. Některé geny se vyndají, některé vloží, některé umlčí a pak můžeme mít kmen řas, který nám třeba produkuje škrob,“ popisuje Jiří Masojídek.

A právě škrob je velmi důležitý pro výrobu biopaliv. „Pokud už máme kulturu řas se škrobem, tak není problém tento škrob izolovat, pak se rozštípe na podjednotky glukózy a v přítomnosti kvasinek už je produkován alkohol, který je využitelný v chemickém průmysl nebo jako přídavek benzínu, nebo můžeme jezdit na čistý etanol,“ říká biochemik.

Čtěte také

Jihočeští biologové dostali povolení pracovat s živým koronavirem, pomohou tak v boji s pandemií

Největší výhodou této technologie je, že nekonkuruje žádným zemědělským plodinám. „Biopaliva první generace z řepkového oleje přidáváme do nafty, tam konkurujeme třeba pšenici nebo potravním plodinám, kterých nemáme dost. Další problém je, že do bioplynek se přidává kukuřice, kterou pěstujeme na poli, to je pro naši krajinu negativní zásah,“ uvádí Jiří Masojídek.

„Pokud budeme pěstovat paliva třetí generace, budeme je izolovat ze sinic, používáme odpadní látky z komínů, světla máme dost, sluníčko svítí stále, a vypěstujeme něco, co můžeme dále použít. Jednak využijeme škrob a biomasu ještě třeba můžeme použít na krmení nebo ji dát do té bioplynky. Toto je technologie budoucnosti a bude to jedna z částí toho energetického mixu, ke kterému by měla moderní evropská civilizace směřovat,“ dodává.

Než se tento způsob výroby biopaliv dostane do praxe, bude to podle odhadů vědců trvat deset až dvacet let. Cílem technologů teď bude výrobu zlevnit.