Pondělní Noční linka: Ve dvou se to lépe táhne

24. únor 2020

Myslíte, že úsloví "ve dvou se to lépe táhne" je pravdivé a léty i životy prověřené? Proč je pro mnohé tak moc důležité, aby se mohli na někoho spolehnout, o někoho se opřít a někomu se svěřovat? Je to opravdu velká výhra, když někoho takového člověk má a nemusí to být třeba ani životní partner?

Současná doba je prý doba jednotlivců – osob, kteří jsou single. Mladí se moc nežení a nevdávají a mnozí si vysloveně libují v tom, že jsou single - nemusí brát na nikoho ohledy, rozhodují se sami za sebe a dokonce i svět se tomuto trendu lehce začíná podřizovat. Staví se malé byty, o které je velký zájem, prodávají se i konkrétně balené potraviny právě pro ty, kteří jsou single a pro samotáře. Ale přeci jen, není lépe táhnout káru dále ve dvou?

739xxx676| Ja jsem i nejsem sam. Mam milovanou fenku Lavču a spoustu "k
721xxx832|Jsme spolu s pritelem skoro 16 let.Bydlime i nebydlime spolu.On je v podnajmu,ja ve svem 1+1,ale tak 90% jsme spolu.Partneri maj byt dohromady.
Iveta|Ve dvou Dobrý večer, paní Zorko, a Nespavci. Už moje babička říkala, že sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělená bolest je poloviční. A já mohu říct, že se mi to v životě mnohokrát potvrdilo. Pracovala jsem v dětské domově. Rádi jsme s dětmi cestovali, ale vždy jsem se snažili, abychom jeli alespoň dvě skupiny společně. Cítili jsme bezpečněji. V soukromém životě to bylo obdobné. Na mého životního partnera jsem se mohla spolehnout. Co nezvládl jeden, uměl druhý. Doplňovali jsme se a podporovali jeden druhého. Bohužel už pět let není a já si připadám jak bez rukou. Nejsem snad tak úplně nešikovná, ale jsou činnosti, na které si opravdu netroufnu anebo je fyzicky nezvládnu. Chybí mi. A nejen v tom, chybí mi si s někým popovídat a třeba se i pohádat, postěžovat si, pochlubit se a nebo jen tak sedět vedle sebe a mlčet, hlavně, že tam je ON. Mám kamarády, mám děti, ale taková ta spřízněná duše (byli jsme spolu téměř 45 let) ta mi zoufale chybí, stýská se mi. Někdo se možná tváří, že je mu samotnému dobře, že si vystačí, ale věřte, že ve skrytu duše touží po rameni, které by mu bylo oporou. Přeji všem, aby našli tu svou správnou druhou polovičku. Dobrou noc.
Alena|Dobrý večer Vám, paní Jitko a taky všem posluchačům. Máte pravdu v tom, že současná doba je doba jednotlivců, je to ale smutné v tom, že se neberou na nikoho ohledy, spousta mladých žije u rodičů. Je to pohodlné, ale rodiče tu věčně nebudou a co pak za pár let. Starší se lidé se hůř seznamují a taky se těžko jeden druhému přizpůsobují, protože jsou zvyklí na svoje pohodlí, utrácejí si svoje peníze. No ale není to žádná výhra, sedět sám někde u televize, nebo tedy spíš u mobilu nebo u počítače, co když přijde nějaká nemoc, nemáte pak ani možnost požádat někoho o pomoc. Je třeba fakt, že manžel mi moc nepomáhá, nakonec - já toho ani po něm moc nechci, ale zase když už nic, tak aspoň můžu třeba nadávat na počasí a on mne vyslechne. Nechtělo by se mi zestárnout úplně samotné. Osobní kontakt nenahradí ani pět set přátel někde v počítači.
Jitka|Preji vsem pekny vecer vazte si zivota ve dvou bylajsem s manzelem 50 roku a ted mi zemrel nevim co mam delat a jak se s tim vyrovnat je t zkratka hruza zit sama a myslim ze ani cas to nezahoji

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.