Pod jejíma rukama je radost i vážně stonat. Sociální pracovnice hospice ve Strakonicích dostala národní cenu

„Já jsem se do hospice dostala v roce 2018, kdy jsme společně s panem ředitelem a ostatními domácí hospic zakládali,“ líčí Jana Kurková s tím, že tomu ovšem předcházela delší cesta, kdy prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a ředitel prachatického Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna Robert Huneš spolu se strakonickou farností a městem Strakonice připravovali pro mobilní hospic půdu.

„Do tohoto rozběhnutého kola jsem naskočila až v létě před otevřením,“ pokračuje Jana Kurková, „a to už jsme se s Juditou Maříkovou a panem ředitelem Hunešem intenzivně věnovali propagaci nově vytvořené služby. Obcházeli jsme praktické lékaře a seznamovali lidi s tím, co ve Strakonicích vzniklo.“

Strakonický domácí hospic patří organizačně pod kamenný hospic prachatický, který vede právě Robert Huneš. Ten Janu Kurkovou na národní cenu nominoval slovy, že s takovou kolegyní je radost nejen pracovat, ale pod jejíma rukama i vážně stonat.

Jana Kurková si přitom původně nedokázala představit, že by pracovala v hospici. „Zkraje jsem si říkala, že hospic nikdy. Ale na druhou stranu mě to něčím lákalo. A tak jsem si to vyzkoušela jako dobrovolník v domácím hospici v Českých Budějovicích. Jinak jsem se ale chtěla věnovat dětem a mládeži,“ vypráví. Vystudovala sociálně-pedagogickou práci, učila v mateřské škole a práce tam ji bavila. „Pak jsem ale vnímala, že už stagnuji, a tak jsem pro sebe hledala nové výzvy,“ dodává.

Čtěte také

Začíná to drobnostmi, ale někdy děti opravdu týrají své staré rodiče. Pomoc nabízí Bílý kruh bezpečí

V práci pro strakonický hospic se našla. „Nemohu říct, jestli je to navždy, ale teď mě to naplňuje. I když hospic vznikl před více než pěti lety, pořád máme prostor se učit. Jak v našem zařízení, tak na poli hospicové péče v domácím prostoru. A je tam i spousta osobnostních výzev,“ komentuje.

Janička, jak o ní mluví její šéfová Judita Maříková, má v Domácím hospici sv. Markéty ve Strakonicích na starost první kontakt s klienty. „Její dveře jsou ty první, které k nám lidé otevírají. To je důležitá věc, jak lidi přijmeme a jakým způsobem jim podáme pomocnou ruku. Úvodní rozhovory jsou většinou dlouhé, jsou těžké a musíme si vyjasnit, co můžeme pro pacienta udělat, co rodina potřebuje a jestli jsme schopni se v tom sejít,“ popisuje Judita Maříková.

Domácí hospic podle ní funguje jako jakási malá mobilní nemocnice. „Pokaždé musíme postavit novou. A je potřeba zjistit, jestli to vůbec půjde, jak budeme moci v domácím prostoru o nevyléčitelně nemocného pacienta, který má nějaký horizont dožití, pečovat. Kromě toho máme půjčovnu pomůcek, sociální poradenství a poradenství pro pozůstalé,“ vysvětluje.

Celý rozhovor s oceněnou sociální pracovnicí Janou Kurkovou a její šéfovou Juditou Maříkovou z Domácího hospice sv. Markéty ve Strakonicích si poslechněte online.