Pekárenská ulice v Českých Budějovicích dostala jméno podle vojenských pekáren
Z jednoho z našich předchozích Vltavínů už víte, kdo to byl Lukáš Zikmund Zahrádka Sovinský z Eulenfelsu. Byl to českobudějovický konšel, bürgermeister, nebo chcete-li tehdejší primátor, který doplatil na to, že jej císař v době obléhání Vídně tureckým vojskem pasoval na rytíře.
V dnešním Vltavínu si tento příběh připomeneme v širším kontextu historie vojenství na jihu Čech.
Až do doby vlády Marie Terezie bývalo zvykem, že v každém domě každého, zejména královského, města, musela být k dispozici volná místnost pro potřeby armády. Tuto cimru musel majitel domu mít vždy vyhrazenou pro případné ubytování některých vojáků, pokud do města přitáhlo vlastní vojsko.
Zároveň se musela města i obce podílet na zásobování vlastních vojsk. A my se ve Vltavínu podíváme i do archívních spisů, abychom poznali, jak to vypadalo.
„Byla to typická úřední mašinérie. Města vždy s nějakým předstihem věděla, že tudy potáhne vojsko a armáda vždy dala dopředu vědět soupis toho, co bude potřebovat. Budějovický magistrát pak rozpočítal tu povinnost dodávek mezi jednotlivé vesnice,“ vysvětluje Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archívu v Českých Budějovicích a otevírá složku z let 1756 – 1759. V této složce pak můžeme spatřit potřebné tabulky.
„Tak například tabulka rozdělení dodávek sena pro koně. Tady vidíme, kolik porcí sena měl kdo dodat. Například z Rožnova měli dodat 3 266 porcí sena pro koně, z Litvínovic 1 620 porcí, z Roudného 2 390, ze Čtyř Dvorů 1 367 porcí. To se přepočítávalo podle počtu obyvatel obcí.“
Toto seno pak musel někdo naložit a také dopravit na určené místo. A to se zdaleka nejednalo jen o potravu pro koně, podobné to bylo se zásobováním vojáků, kde největší zátěž pak ležela na bedrech pekařů nebo řezníků.
Tehdy také začaly vznikat velké vojenské sklady a vojenské pekárny v dnešní Pekárenské ulici, která podle nich dostala jméno.
Pro dobrotu na žebrotu
Kvalita jak zásob, tak i logistiky, tedy přepravy, byla mnohdy zásadní a právě třeba při obléhání Vídně tureckým vojskem se touto kvalitou blýskl už zmiňovaný Lukáš Zikmund Zahrádka Sovinský z Eulenfelsu. Díky němu prý Vídeň vydržela a byl za to povýšen do rytířského stavu.
„Jenomže co se nestalo, ve vedení města mohli být pouze měšťané a ti mu tento úspěch nedarovali. Musel se vzdát svého postu a dokonce jej donutili prodat dům a odstěhovat se,“ dodává Daniel Kovář.
Celý Vltavín na téma logistického zásobování vojsk v době před vznikem prvních kasáren si poslechněte online.
A také se v archívní nahrávce vydáme na Drslavův hrad. S velkou pravděpodobností jste o něm nikdy neslyšeli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka