Péče o těžce postižené dítě je velmi náročná. Kdybych to věděla, nešla bych do toho, přiznává maminka

Před devíti lety se začal psát příběh Markéty Pickové. S partnerem očekávali vytoužené dítě, těhotenství proběhlo v naprostém pořádku, ale komplikace nastaly při porodu. Malý Tomášek přišel na svět přidušený, následkem toho trpí těžkou mentální retardací, těžkou formou autismu, epilepsií a ADHD.

„Mně se to nezdálo už v porodnici, protože zvláštně reagoval, byl podrážděný, úplně nestandardně plakal, do toho měl ještě problémy se zažíváním. Tam mi ale říkali, že jsem prvorodička, ať ho tolik nesleduji, nepřikládali tomu váhu a propustili ho jako zdravé dítě,“ vzpomíná Markéta Picková.

Postupně ale bylo stále jasnější, že její syn zdravý není. Tomášek nereagoval na zvuky, neotáčel se, neseděl. Fyzický handicap se podařilo dohnat pravidelným cvičením, ale vyvstávaly další otázky. „Byl mrštný, zdatný, ale pracovat s ním, získat jeho soustředění, vůbec jeho pohled, aby se na něco podíval, to bylo strašně těžké,“ popisuje maminka.

Čtěte také

Lidé ztrácí snahu řešit problémy ve vztazích. Tím na celý život ovlivní své děti, upozorňuje poradkyně

Přiznává, že kdyby o synově postižení věděla předem, rozhodla by se pro přerušení těhotenství. „Dokážu si představit, že když se to maminka dozví v těhotenství a je tam prognóza, že postižení nebude tak těžké, miminko si nechá. Ale když je dítě takto hodně zasažené, péče je strašně náročná, vidím to u sebe. Já třeba vůbec nevím, jaké to je jít večer do kina, mít volný víkend, čas pro sebe. Jsem na syna sama, k tomu mám ještě zdravou dceru, na kterou nemám čas, takže kdybych to věděla, tak bych do toho nešla,“ říká.

Pomoc a oporu našla ve speciální škole v Dlouhé ulici v Českých Budějovicích, kde se podobně postiženým dětem věnují. „Máme tady děti s mentálním postižením, autismem, kombinovaným postižením a po celou dobu máme zavedenou školní družinu,“ vyjmenovává ředitelka Naďa Korcová.

Každé dítě podle ní vyžaduje speciální přístup. „Každé je osobnost a má svoje specifické problémy, nároky. A my se ke každému snažíme přistupovat individuálně, neustále se rozvíjíme, zkoušíme, hledáme způsoby, aby ty naše děti, kterým bůh nenadělil všechno to, co zdravým dětem, byly  začleněny do společnosti a na světě se jim líbilo,“ dodává.

Celý pořad Přímá řeč o práci a životě s těžce postiženými dětmi z pohledu rodičů a učitelů si poslechněte online. Připravila Hanka Šoberová.