Pavel Vaculík byl autorem nejenom Knoflíků lásky, ale i dobrých písní pro velké zpěváky a zpěvačky, včetně Petry Janů
Knoflíky lásky, poněkud sacharínový duet zpívajícího i mileneckého, bohužel již nežijícího, páru Iveta Bartošová – Petr Sepeši, byly jistě nejúspěšnějším počinem skladatele Pavla Vaculíka, jehož hodiny života dotikaly na začátku tohoto týdne ve věku 73 let.
Rodák z Brna, de facto objevitel onehdy populární dvojice, toho napsal mnohem více a kvalitnějšího. Tento autor, pianista, aranžér i rozhlasový redaktor měl velmi solidní hudební vzdělání. Získal též stipendium na Academii di Santa Cecilia v Římě.
Nejprve Pavel Vaculík, jenž vedl v osmdesátých letech v Československém rozhlase dramaturgickou skupinu malých hudebních žánrů, psal scénickou divadelní hudbu. Později uspěl na poli pop music jako autor posluchačsky chytlavých songů.
Vedle písniček pro zmíněnou dvojici Bartošová – Sepeši napsal hit pro Janu Kratochvílovou Jdi hned ráno, Bílou královnu pro tandem Kotvald – Hložek nebo spolu s Karlem Vágnerem Apríl pro Karla Gotta a Hanu Zagorovou, pro niž napsal dobré sólové skladby Já chtěla jsem ti báseň psát nebo Ještě chvíli.
Mezi písničky s Vaculíkovou hudbou dále patří třeba Nebudu spát Waldemara Matušky, Žárlím Marcely Holanové nebo Byl jsi můj typ Heleny Vondráčkové, což přezpívala italsky v Čechách působící Florenťanka Anna Rusticano jako La Maschera.
Ovšem také Petra Janů, která právě o tomto víkendu oslavuje sedmdesátiny. A ta vedle jiných natočila na podzim roku 1989 s kapelou Elektrovox působivou píseň Pavla Vaculíka s textem Miroslava Černého Je mi líto, kterou si můžete poslechnout v Hudebním pozdravení Jiřího Kasala.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.