Krédo Hany Zagorové: Všichni si neseme svůj kříž a musíme se s ním vyrovnat
Když jsem se dozvěděl, že odešla paní Hana Zagorová, velká osobnost české populární hudby, tak mi, jak se mi při takových smutných příležitostech stává, naběhl v mysli rychle běžící film neuspořádaných dojmů a vzpomínek. A také jsem si uvědomil, které písničky a který úsek její úctyhodné kariéry mě nejvíce oslovily.
V případě velmi kultivované zpěvačky Hany Zagorové jsou mi nejmilejší songy spíše šansoniérské povahy z časů jejího mládí a především její vůbec první studiové album Bludička z roku 1971 s orchestrem Václava Zahradníka s tuctem písniček od renomovaných autorů. A kdybych měl vybrat jednu písničku, tak volím Tanečnici od dvou Petrů, Hapky a Rady.
A také jsem si maně vzpomněl na slova paní Hany Zagorové z rozhovoru, který jsem s ní před léty vedl. A ta bych si dovolil citovat: „Je pravda, že všichni si neseme svůj kříž, a s ním se musíme vyrovnat – ať už jde o zdraví nebo třeba nešťastnou lásku. Já sama jsem měla veliké zdravotní potíže, ale brala jsem to jako věc, s níž se musím naučit žít. A myslím, že se mi to docela podařilo.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
