Krédo Hany Zagorové: Všichni si neseme svůj kříž a musíme se s ním vyrovnat
Když jsem se dozvěděl, že odešla paní Hana Zagorová, velká osobnost české populární hudby, tak mi, jak se mi při takových smutných příležitostech stává, naběhl v mysli rychle běžící film neuspořádaných dojmů a vzpomínek. A také jsem si uvědomil, které písničky a který úsek její úctyhodné kariéry mě nejvíce oslovily.
V případě velmi kultivované zpěvačky Hany Zagorové jsou mi nejmilejší songy spíše šansoniérské povahy z časů jejího mládí a především její vůbec první studiové album Bludička z roku 1971 s orchestrem Václava Zahradníka s tuctem písniček od renomovaných autorů. A kdybych měl vybrat jednu písničku, tak volím Tanečnici od dvou Petrů, Hapky a Rady.
A také jsem si maně vzpomněl na slova paní Hany Zagorové z rozhovoru, který jsem s ní před léty vedl. A ta bych si dovolil citovat: „Je pravda, že všichni si neseme svůj kříž, a s ním se musíme vyrovnat – ať už jde o zdraví nebo třeba nešťastnou lásku. Já sama jsem měla veliké zdravotní potíže, ale brala jsem to jako věc, s níž se musím naučit žít. A myslím, že se mi to docela podařilo.“
Související
-
Hana Zagorová zpívala na československém beatovém festivalu, ale také v semaforské Kytici
„Když se na Ostravsku narodíte a vyrostete tam, tak vás už v životě nic nepřekvapí. Navíc tam vždy byla upřímnější, více přímočará komunikace,“ říká zpěvačka Hana Zagorová.
-
Duhová víla byla první písnička, kterou jsem napsal, prozrazuje jubilant Karel Vágner
„Melodii jsem měl hotovou za dvacet minut a pak jsem ji odnesl textaři Pavlu Žákovi, který z ní udělal Duhovou vílu,“ vzpomíná kapelník, basista a autor Karel Vágner.
-
Nejenom Barborka, Kristýnka, Tereza či Zuzana, ale třeba i Barbarella v písničkách Waldemara Matušky
Výjimečnými přednostmi, a nejenom těmi hlasovými, připoutal k sobě zájem ženského publika nezapomenutelný zpěvák Waldemar Matuška, který se narodil před devadesáti lety.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.