Pavel Kroneisl: Kapr Martin

Já jsem se rozhodl, že ho dáme prckovi do vany, ať má nějakou radost. Moje žena nesouhlasila - kde se prý budeme koupat a co si dáme ke štědrovečerní večeři, když se dcera s kapříkem skamarádí. Námitky jsem nebral a šup - kapr byl ve vaně. Když přišla dcerka ze školky domů a uviděla ho tam, byla nadšená.

„Jú“ vykřikla, „to je kapr Martin“. V tu chvíli mi bylo jasné, že žena měla pravdu. Štědrá večeře bude problém. Martinka kapra krmila kousky rohlíku a on ochotně konzumoval. Já už jsem se v duchu viděl, jak jdeme jejího jmenovce, kapra Martina, slavnostně pustit na Štědrý den u nás v Rožnově do Vltavy a já potom jdu ještě honem koupit nového šupináče, aby byla zachována tradice.

Bylo mi jasné, že tohle se mi nepovedlo, a že jsem si zřejmě zadělal na velký problém.

23. jsem vzal Martinku k vaně a opatrně povídám: „Víš, Maťo, zítra bude u nás kapřík k večeři, tak jako každý Štědrý den.“ Čekal jsem s obavami na její reakci. Prckovi se rozzářila očka a povídá: „A já chci z kapra Martina ten největší řízek, tati!“  Dost mě to překvapilo, ale pak jsem si uvědomil, že se jí tenhle racionální přístup bude v životě určitě hodit. Rázem bylo po problému, tradice byla zachována a Štědrý večer se nádherně vydařil.

Přeju dobré jitro.