Mirka Nezvalová: Mirka plave přes La Manche

Už po dvanácté se v únoru snaží tento kanál pomyslně přeplavat čeští senioři. Například ti českobudějovičtí z Klubu Aktiv často drželi prvenství, ale vloni je trumfli v Mostě. Tak jsem si letos řekla, že se se svým mužem také zapojíme.

Pořídili jsme si za dvacet korun průkaz a za dalších dvacet korun si můžeme hodinu a půl plavat na českobudějovické plovárně. Netěšte se na bůhvíjakou senzaci. S mým uplavaným kilometrem z minulého týdne žádný rekord nepokořím, ale bylo to fajn.

Na budějovické plovárně jsem už nebyla léta, ale voda mě pořád nadnáší. Plavu sice stylem paní radová, tedy hlavu pěkně nahoře nad hladinou, ale nebyla jsem v tom sama. V klídku jsem brázdila padesátimetrovou vzdálenost za dvaasedmdesát temp a přitom si pěkně povídala s dámami svého věku Libuškou a Jindřiškou. Stačily jsme si za těch mých deset bazénů vyměnit recepty na pečení i vaření, prodiskutovat teplotu vody a také si to báječně užít.

Tento týden jsem si ale řekla, že se přeci jenom zkusím zlepšit. Zrychlila jsem práci nohou a nakonec jsem svoji padesátku zvládla za úžasných 56 temp. Pozor, můj muž to dává za pouhých osmatřicet, ale s ním přece nesoutěžím. V kontrolní tabulce jsme se posunuli z 260. místa na 175., a to jsme si ještě přidali jeden bazén navíc.

Baví mě pozorovat všechny lidičky seniorského věku, jak si to ve vodě užívají, a zraje ve mně rozhodnutí, že až ta výzva Přeplavte svůj La Manche s posledním únorovým dnem skončí, na českobudějovickou plovárnu budu chodit dál. Třeba jen jednou týdně, ale ten pocit, že si plavete a je vám fajn, je nenahraditelný.

Jakže to řekl František Venclovský, legendární dálkový plavec a otužilec, když ten bájný kanál jako první Čech přeplaval? Vykřikl: Já su tak šťastné! A já se cítím podobně.