Hana Hosnedlová: Sny a realita
Je to už několik let, kdy jsem přijela s kamarádkou a její čtyřletou vnučkou na vernisáž jedné výstavy poněkud v předstihu. Abychom se zapojily, trochu jsme pomáhaly – tu přidržet, tu odnést, tu přinést...
Vnučka Natálka, aby se zabavila, si „malovala“ na darované čtvrtky černou barvou, která jediná byla v té chvíli na pracovním stole k dispozici. Bylo to ale spíš jen rozmazávání a rozlévání barvy po ploše.
Nicméně když Natálka s babičkou odešly na zmrzlinu do nedaleké cukrárny, instalace se již blížila ke konci a dobrovolníci začali sklízet plochu stolu. „Jejda, zapomněli jsme zapaspartovat ještě jeden obrázek, zůstal tady na stole,“ chopil se jeden z nich Natálčina výkresu a zrychleným tempem vyrobil papírovou paspartu. Obrázek pak umístil na konci vystavené řady akvarelů.
Když jsme si pak po zahájení výstavy prohlížely jednotlivé vystavené práce, strnuly jsme při pohledu na Natálčin výtvor. Dohadovaly jsme se s kamarádkou, jestli máme výkres malé vnučky samy strhnout z výstavní plochy, nebo o situaci informovat organizátory výstavy. Najednou ale začal nečekaný šrumec s odjezdem, a tak jsme nakonec obrázek ponechaly jeho osudu.
Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme za nějaký čas četly článek o výstavě a slova jednoho nejmenovaného kritika, že totiž obrázek dodatečně nazvaný Sny a realita se vyznačuje nečekanou vizuální silou… A pod tímto prohlášením se skvěl obrázek naší Natálky...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.