Jiří Březina starší: Temné síly

Osobní počítače byly tehdy na začátku a problémů bylo víc než dost. Programy byly samá chyba, zlobila technika, a lidé, zvyklí pracovat s papírem a kalkulačkou, měli z těch novot oči navrch hlavy. Pořád hořel nějaký termín a na pochopení nadřízených se dalo spoléhat stejně málo jako dnes.

Takové době se asi dá říct hektická. Žádný internet, žádné mobily. Trávil jsem dny přivázaný k pevné lince, odpovídal dokola na stále stejné dotazy a diktoval dlouhé vyprošťovací návody. Hodinový hovor nebyl výjimkou a moje pracovní doba se blížila nekonečnu.

Začínal jsem si všímat, že ačkoliv všichni mí do vody hození kolegové se ocitli v přesně stejné situaci, zdaleka se s ní neperou stejně úspěšně. A nebylo to jen věkem, jak by vás snad napadlo, protože mnohá paní před důchodem zvládala novinky lépe než mladíci po škole. Záleželo na chápavosti, správném vnímání souvislostí a vůli k učení.

Ale vedle všech logických a pochopitelných důvodů tam bylo ještě něco: Jako by ty mašiny poznaly, kdo jim věří a kdo k nim sedá s nedůvěrou, a oplácely mu stejně. Kdo pracoval s vírou v dobrý výsledek, většinou se ho dočkal. Ale zastánci názoru, že ty novinky je potřeba vyházet z oken, ani nemuseli udělat nic špatně a za chvíli měli systém v havarijním stavu.

Toho jevu jsem si pak všiml víckrát a nedokážu ho rozumem vysvětlit. A protože nechci provokovat temné síly, snažím se i já přistupovat k novým věcem s důvěrou.