Eva Kadlčáková: Je mi líto

Letáky sedají k letákům nedotčeny. Často přistanou ve tvaru, jaký nabyly ve schránce nebo ještě v tašce nebožáka, který se snaží trochu si roznášením reklam přivydělat. Je mi jich líto.

Je mi líto nebožáků i letáků. Tolik promarněné práce! Někde musel padnout strom, přičiněním několika lidí a strojů. Byl opracován a za pomoci tažného zařízení dopraven na shromaždiště mrtvých stromů. Odtud ho vlak anebo náklaďák odváželi dál, spotřebovávajíce přitom nemalé množství pohonných hmot. Lidé pomáhali strojům kmen přemisťovat sem a tam, vyplňovali žádanky a průvodky a přejímky. Někde pak kmen rozřezali a připravili ke zpracování. Mnoho bylo odpadu, doufejme alespoň, že byl ekologicky využit.

Mezitím, co strom sublimoval do archu papíru, kdosi další už pracoval na podobě budoucího letáku. Tým lidí rozmýšlel, jaké výrobky do slev zařadí, jakou cílovou skupinu jimi osloví, jaké prostředky – slovní i obrazové – k tomu zvolí. Vznikla zakázka a na jejím základě fotograf šel a fotil. Potřeboval zručného asistenta, který salám nakrájel na úhledná kolečka, orosil hlávkový salát a uvařil těstoviny, které pak polil škrobovým lákem, aby se lákavě leskly a promlouvaly k budoucímu konzumentovi slovy: vem si nás, jsme tak lahodné!

Takzvaný kreativec mezitím vymýšlel reklamní slogany. Grafik to vše sesbíral a rozvrhnul na plochu. Jeho výtvarné nadání přitom plakalo. Vzdělání vyšlo vniveč a počítačový program dostal zabrat. Grafik byl vzteklý a hodně kouřil. Sazeč sázel a ofset tisknul. Plum, plum, plum, hovořil s archy papíru podavač a štosoval je do balíků. Ještě poskládat, rozpočítat, svázat a rozeslat. Další ruce se dotýkají letáků, další auta je přesouvají z místa na místo, další benzin, další evidenční listy.

Tou dobou se nešťastník dočetl v novinách, že se mu nabízí výhodná samostatná práce. Zvedl telefon a investoval do pevného či bezdrátového připojení - signál putoval formou elektrických impulsů a digitálních nul a jedniček a trpaslíci lítali, jak by řekl můj druhý muž, když by mi - marně - vysvětloval princip takového telefonního spojení. Tak tedy lítali, aby zajistili předání informací mezi dvěma lidmi. Nebožák položil sluchátko a odebral se na určené místo, kde si vyzvedl svou denní dávku. V tesilové tažce s prověšenými uchy ji pak nosil od domu k domu, zvonil na zvonky, potupně prosil o vstup do vchodu a vhazoval do schránek nikým nechtěný „direct mail“. Další promarněný strom. Když roznesl vše, vrátil se domů. Byl unavený a potřeboval horkou vanu. Sto litrů vyčištěné a za pomoci mnoha technologií, hlav i končetin ohřáté teplé užitkové vody.

Já zatím vystoupala po schodech k bytu, otevřela a začala chystat večeři. Vytáhla jsem pytlík brambor a chtěla je očistit. Nemám do čeho… Seběhnu opět dolů a vylovím z hromady letáků pár exemplářů. Na slupky budou dobré. Ale: není to málo?