Jaroslav|Pane Borek,
Mě zachránil život šroub.
Pracoval jsem jako vývojový pracovník na vývoji hloubicích Drapáku.
Je to způsob vrtání velkoprůměrových vrtů. Princip vrtaní :
Drapák asi 1000kg těžký visel na laně byl spuštěn do vrtu a nárazem se zabořil do země, čelisti se zavřely a zemina byla vytažena. Nadesignoval jsem čelisti které mely být účinnější než stávající.
Dělníci provizorně pověsili Drapák na pajsr ve věži. Já jsem vlezl do díry v zemi o průměru 80cm hluboké asi 1,5 m, abych prohlédl dno díry. Pajsr na kterém drapák visel se zlomil a Drapák letěl dolů.
Drapák se však náhodou zachytil za šroub na věži a zůstal nade mnou viset. Vylezl jsem, vyfotil jsem šroub a s kamarády jsme to pořádně oslavili.
Jaroslav, Texas
Původem s olteca.
Pavel|Zdravím, jsem pilot záchranné vrtule. V podstatě zachraňujeme životy každý den. V podstatě je to můkoníček. Od armádního létání k záchranému létání. Už to beru jako samozřejmou věc. Ale nahoře je tak krásně že bych to ne vyměnil za nic na světě. Myslím kombinaci létání a záchrana života.
Inka|Vážený pane Borku,
stalo se mi to v mých asi 17 letech, tedy před více než 50 lety. Kamarádka mě tehdy učila plavat, naneštěstí v hluboké vodě, na přehradě, byly jsme nerozumné. Byla jsem prý pod vodou hodně dlouho, nevěřili, že vyváznu živá.Měla jsem prý štěstí, že jsem tu vodu, kterou jsem "hltala". Zachránili mě otec se synem, dodnes nevím, kdo. Jsem jim velmi vděčná, protože jsem mohla prožít plnohodnotný život. Moje vzpomínka po zachránění je, že jsem měla poškrábané břicho od kamenů, přes které mě asi táhl, já jsem to už nevnímala.... Dodnes pláčeme s kamarádkou, když se setkáme.
Děkuji neznámým zachráncům.... Tento příběh má své zvláštní chvilky,až mystické pocity, které známe jen s mou kamarádkou. Hlavní je, že žijeme....
Jana Truhlářová|Jistě Borku, znáte to. Spíte spánkem spravedlivých a v tom se Vám někdo usadí u postele a začne hulit jak talián. Probere Vás z mrákot a Vy si uvědomíte, že Vám schne prádlo a stihnete jej posbírat na poslední chvíli než se ticho vůkol rozbouří a začne dešťová smršť. Toť naši anděle strážní. Jana, Hostýn
JANA Z PRAHY|Krásný letní večer,vám pane Borku i všem posluchačům noční linky přeje Jana z Prahy.
Můj příběh se stal před 57.léty.Tehdy mi bylo necelých šest let a bydlela jsem s rodiči a malým bráškou v Lázních Toušeni,kousek od soutoku Labe s Jizerou a již od mala jsem milovala vodu a koupání..
Když měl tatínek čas,učil mne plavat,ale nějak se mi to nedařilo.Rodiče kromě slepic a králíků chovali i husy,které se snažili co nejvíce vyhánět do Labe kvůli bělostnému peří.Tak se stalo,že brášku hlídala babička a já s maminkou a husami jsme šly k Labi,Tam děti měly udělané brouzdaliště kde jsme si hrály buď ve vodě nebo na břehu.Maminka nahnala husy do vody a mě nakázala ať nikam nechodím a hlavně né do hlubší vody.Šla na sběr jahod,plantáž byla kousek od Labe.Když odešla,mě to nedalo a v brouzdališti jsem si sedla do dřepu a zkoušela jsem rukama plavat.Chtěla jsem se sama naučit plavat a maminku s tatínkem překvapit.Co jsem tak máchala rukama,nevšimla jsem si,že jsem se dostalaani nevím jak do hlubší vody a tak jsem začala kopat i nohama.Jenže ˇO hrůza,najednou mě vzal labský proud a já neměla sílu plavat nazpátek proti proudu ani ke břehu!Hrůzou jse začala křičet a volat maminku.Maminka se už vracel a když mne zaslchla,rychle ,chudák' běžela,aby našla někoho,kdo mi pomůže.sama plavat neuměla,protože se jako dítě topila a měla strach.Jak běžela po břehu,přicházel po břehu soused z ulice a hned jak viděl co se děje,promne do vody skočil i v kraťasech a tričku.Několika tempy byl u mne i když ptam byl přístup dost příkrý.Chytla jsem se ho kolem krku a on se mnou doplaval ke břehu,kde netrpělivě pobíhala maminka celá ustrašená.Sotva panu Fléglovi s pláčem mnohokrát poděkovala,vrhla se ke mě,dala mi .pár_přes zadek a pak mě láskyplbě zulíbala.Chvíli jsme počkaly až připlavaly husy a šly jsme domů rády,že to tak dobře dopadlo.
Od té doby,když se někdo zeptal,jsem hrdě říkala,že jsem se naučila plavat s husami. Přeji všem dobrou noc Jana z Prahy
