Možná letos už zkusím smažit kapra sama, usmívá se Japonka, která našla manžela na jihu Čech
Hiromi a Pavel Janštovi, Japonka a Jihočech, se našli osudovou náhodou i přes vzdálenost půlky světa. Pavel uskutečnil cestu mezi Hirošimou a Nagasaki – ale na té Hiromi nepotkal. Viděl tam jiné lidi, ty vyfotil a doma ve Vodňanech uspořádal výstavu. Hiromi se do Čech dostala díky svému obdivu k českému filmu i jazyku. A do Vodňan se vypravila z Prahy linkovým autobusem, aby si prohlédla výstavu o své rodné zemi. A tam se dvě srdce potkala.
Dnes jsou Hiromi a Pavel už čtyři roky manželé, žijí na jihu Čech a chystají se spolu na multikulturní svátky. „Ve Vodňanech slavíme dosti tradičně. Máme tam řadu příbuzných, a tak co se týče štědrovečerní večeře nebo toho, že se jde na půlnoční a na Boží hod do kostela, to sdílíme s blízkými, řekl bych běžně jihočesky,“ říká Pavel.
Doplňuje ale, že kolem Nového roku nastává čas pro oslavy soukromější, inspirované Asií. „V Japonsku je nejslavnější Nový rok. Od Silvestra do třetího ledna,“ vysvětluje půvabnou češtinou Hiromi.
„Tuto část svátků slavíme spolu, po japonsku. V Japonsku se chodí do budhistických a šintoistických chrámů, což tady nemáme, tak chodíme aspoň na mši do křesťanského kostela. V Japonsku se také dělá posvátné jídlo do krabice, takové různé malé porce, každá má svůj význam,“ popisuje.
Protože Hiromi Janštová nemá v Čechách k dispozici suroviny, které by potřebovala, pokouší se alespoň symbolicky něco podobného připravit. „K tomu popijeme saké, japonský nápoj,“ dodává s úsměvem.
Čtěte také
Na otázku, zda už ji vodňanští naučili štědrovečerního kapra, odpovídá, že zatím ho vždy chystala tchýně. „Pavlova maminka vaří výborně a kapr mi docela chutná, ale ještě jsem ho sama nezkoušela. Možná tento rok zkusím smažit sama,“ ohlíží se po manželovi Hiromi.
Propojení tradic, kultur i víry se v případě Janštových hladce daří. A přináší i nezapomenutelné zážitky. „Před dvěma lety, ještě před koronavirem, jsme byli na Nový rok v Japonsku. O půlnoci jsme šli do budhistického chrámu a tam obcházíte 108 zvonů a na každý ten zvon poklepete dřevěnou paličkou. Japonské zvony nemají srdce, rozezvučí se takhle. A potom na závěr se na takový velký zvon tímto způsobem udal tón. A to si budu pamatovat do konce života, takový vstup do nového roku,“ uzavírá Pavel Janšta.
Zajímavým setkáním s mladým japonsko-českým párem Hiromi a Pavlem Janštovými je celý rozhovor, který si poslechněte online. Uslyšíte v jejich podání i tradiční japonskou poezii, takzvané haiku. Manželé čtou drobné verše jak v češtině, tak v japonštině, Hiromi je navíc doprovází na strunný nástroj zvaný kantela. Také se dozvíte, co je společné pro oba jazyky a jestli odpovídá česká tradice přechýlených ženských příjmení japonské mentalitě a vztahu ženy k muži.
Související
-
Ženy ve Švýcarsku se po mateřské nevrací naplno do práce. Společnost by na ně koukala skrz prsty
Zažila příběh jako z milostného románu. Magdalena Liechti, rodačka z Budějovic, potkala na dovolené Švýcara a teď žije v Bernu. Musela si ale zvyknout na spoustu rozdílů.
-
Přežil žahnutí od nejjedovatější medúzy i ztroskotání u Somálska. Své zážitky z cest sepsal v knize
Říká si exot. A jeho EXOToulky jsou legrace i detektivka. Lékař a vědec Julius Lukeš mladší v knize vypráví pikantní zážitky z celého světa. Navštívil už více než sto zemí.
-
Ředitel se stal masérem, učitelka kosmetičkou. Ziburovi změnili svůj život a také vyrazili na pouť
Zavedený ředitel základní školy po padesátce radikálně změnil svůj život. Opustil školství, otevřel si masážní salon a se ženou, která je mu velkou oporou, začal cestovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.