Mirka Nezvalová: Mít rád
Dnešní sloupek je pro mě hodně osobní. A také bolestný. Ale i bolest přece k životu patří. Manželovi nedávno zemřela bezdětná sestra. Agresivní rakovinový nádor slinivky ji dostal během necelých čtyř měsíců. Žila sama v jiném městě a my se s ní potkávali maximálně třikrát do roka, pravidelně si telefonovali na narozeniny a navštěvovali se na pár chvil v čase vánočním.
Odešla a ani nám nedala šanci držet ji na té poslední cestě alespoň chvíli za ruku. Rozloučit se s ní třeba jen jediným silným objetím. Tím posledním.
Byla to ale její poněkud zvláštní životní cesta, kdy se upnula k jiným lidem a my jsme celou dobu tuto volbu respektovali. Právě od nich jsme se zprávu o smrti mé švagrové dozvěděli. Pak nám předali dvě dárkové tašky, v nichž bylo její rukou psané sdělení – „Mám vás ráda.“
V obálkách pak bylo po dvou historických mincích. Možná je symbolicky brala jako platbu za vykoupení, ony dvě mince, které od duše za převoz přes řeku Styx do říše zemřelých vybírá převozník Cháron.
Neznám její motivaci, ale ten vzkaz, že nás má ráda, mě docela dostal. Uvědomila jsem si, že tato slova by měl člověk říkat druhým ještě za svého života. Prostě jim dát najevo, že pro něj opravdu něco znamenají. Rozhlédněte se tedy, prosím, okolo sebe a všem, kterým to chcete sdělit, to nahlas řekněte. Právě teď, dokud je čas. Protože jen tak vám ti ostatní mohou nahlas odpovědět - I my tě máme rádi.
V čase adventním to považuji za své osobní poselství, které vám prostřednictvím rozhlasových vln právě posílám.
A už teď děkuji za to, že ho budete šířit dál.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
