Milena Štráfeldová: Časový snímek. Pouliční lampa v centru Prahy glosuje dění okolo sebe

Rodiče s tím nesouhlasili, jediný člověk v rodině, který ji byl ochotný v cestě za jejím snem podpořit, byla manželka jejího staršího bratra, hudební pedagožka Zdena Janžurová. Ta prý za zády rodičů zařídila tehdy výlet do Prahy na setkání s dvěma profesorkami DAMU, které měly posoudit, jestli má smysl, aby se mladá Iva vůbec zkoušela na hereckou školu dostat.

Logo|foto:Český rozhlas

„První z profesorek – Eva Šmeralová – poradila Zdeně, aby mě v herectví nepodporovala, že divadlo, bohužel, není moje budoucnost. Ale Zdena mě, nepřesvědčená, za hodinu dovedla ještě k paní profesorce Evě Fierlingerové. Dodnes vidím ten velký pokoj ve čtvrtém patře v domě na Národní třídě, ve kterém dnes sídlí kino Evalda Schorma. Vévodil mu obrovský klavír a velké okno do Národní třídy. Za klavírem seděla korpulentní starší dáma a já od ní dostala pokyn recitovat. Když jsem skončila, řekla mírně se třesoucím, ale zřetelným hlasem: Má talent! To rozhodlo o celém mém budoucím životě,“ vzpomínala později v jednom z rozhovorů Iva Janžurová.

Na DAMU ovšem Ivu Janžurovou přijali takzvaně zkušebně, na půl roku. Údajně prý proto, a dnes se tomu nechce věřit, že je absolutně bez temperamentu.

Milena Štráfeldová (1956) vystudovala kulturologii na FFUK v Praze a působila v řadě zaměstnání – v knihovnách, v muzeu, v České televizi a na Ministerstvu kultury ČR. V roce 2001 nastoupila jako redaktorka zahraničního vysílání do Českého rozhlasu a externě s ním spolupracuje dodnes.
Je autorkou knihy povídek Kriplíci (2010) a Přepisovačka (2011), sbírky fejetonů Co mě naučilo listí (2011). Napsala historický román Guláš pro Masaryka (2014), Trestankyně, příběh o Růženě Vackové (2016) a novelu Sestry B. o herečce Lídě Baarové a její sestře Zorce Babkové.