Mezzosopranistka Markéta Cukrová miluje spolupráci s různými hudebníky. Ráda totiž tvoří s novými impulsy
Mezzosopranistka Markéta Cukrová je novou posilou opery Jihočeského divadla. Spolupracuje také s Českou televizí a rozhlasem, natáčela i pro polský, francouzský a italský rozhlas. Sólově vystupuje po celé Evropě, ale také v Brazílii, Venezuele, Kolumbii, USA nebo Japonsku.
S různými hudebními tělesy a jejich dirigenty spolupracuje ráda. „Já to úplně miluju. Nedělá mi problém být rozmanitá jak ve stylech, tak ve spolupracovnících. A existuje tolik úžasných muzikantů, že by byla škoda, kdybyste se v životě omezili jen na nějakou skupinku,“ říká.
Sólista si podle ní může na rozdíl například od člena ustáleného kvarteta užít rozmanitost. „Moc mě těší a blaží, když si poslechnu nový zvuk nějakého uskupení, orchestru nebo třeba jen klavíristy a přizpůsobím trochu svojí estetiku té jeho, aby vzniklo něco nového. V tom asi spočívá ta profesionalita, že zareagujete okamžitě na situaci a napnete všechny síly, abyste vybudovali něco krásného,“ dodává.
Jen zřídka se Markétě Cukrové stává, že si zcela neporozumí s jiným hudebníkem. I tak je ale třeba vytvořit zážitek pro posluchače. „I když to pro vás třeba nemá takovou náplň, publikum nesmí nic poznat. Publikum se prostě nesmí ošidit,“ myslí si.
„A pak nastávají okamžiky, kdy si absolutně porozumíte třeba s neznámým kolegou, kterého vidíte poprvé v životě. Pak je to zážitek i pro vás, protože ta těsná tvorba, napojení na sebe, to je, myslím, ten nejvyšší level. To jsou potom zážitky, které se do vás zapíší a které si s sebou nesete,“ doplňuje.
Celý rozhovor s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
