Literární matiné

KNIŽNÍ TIPY:

Josef Svoboda: Tři inkarnace
Další svazek edice Osudy nakladatelství Radioservis přináší dramatický příběh, který budete číst jedním dechem: Josef Svoboda byl ve svých devatenácti odsouzen na jedenáct let do vězení v politickém procesu. Když mu bylo čtyřicet, rozhodl se začít nový život v Kanadě a věnoval se jako biolog průzkumům Arktidy. Kniha nazvaná Josef Svoboda Tři inkarnace zahrnuje jeho vzpomínky na brněnské mládí, skauting, zatčení a pobyt v Jáchymově a posléze pak emigraci a nový život v Torontu. Malou knížku z Radioservisu doplňují i černobílé fotografie. K vydání ji připravil Miloš Doležal, autor rozhlasové podoby těchto vzpomínek.

Josef Svoboda: Tři inkarnace|foto: Radioservis

Václav Milovický: Co chutnalo a chutná v Pošumaví
Kuchařka Co chutnalo a chutná v Pošumaví je dílem milovníka staré Šumavy Václava Milovického. Jak říká v úvodu, kraj, o kterém píše, prošel a poznal: „ Na stašské rychtě jsem ochutnal brusinky i borůvky, slavné koblihy na loji, otavské a blatenské pstruhy, vodňanské a třeboňské kapry…“ Je to už druhé zastavení tohoto autora u šumavské kuchyně a najdeme různé recepty včetně rodinných – zapečené houby dle Pavla Pavla, zelňákové placky rodiny Bernasů nebo vánoční zavinutý perník tety Zámečníkové. Doplněno malými historickými exkurzy.

Václav Milovický: Co chutnalo a chutná v Pošumaví|foto: VM nakladatelství

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je Jaroslava Pixová, autorka knihy Na břehu Blanice - Vodňansko. Jde o volné pokračování stejnojmenné předešlé knížky, zaměřené na Písecko.

Jaroslava Pixová: Na břehu Blanice -Vodňansko|foto: Nakladatelství Kalina

RECENZE Jaromíra Slomka:

Radim Kopáč, Josef Schwarz: Erben parodický
Parodie je vděčný nepůvodní, sekundární, ba parazitující žánr, více literární a herecký, méně už hudební či výtvarný. Kvůli dobré a vtipné parodii by se neměl nikdo urážet, říká se, že co je živé, je parodováno, zatímco když něco nestojí ani za parodii, pak už to opravdu nikoho nezajímá. Také Karel Jaromír Erben, od jehož narození uplynulo nedávno 200 let, byl a je parodován – prostě proto, že především jeho Kytice je stále svěží a skoro až zázračně odolává jazykové korozi, tak běžné pro mnoho děl mnohem mladších. Editoři Radim Kopáč a Josef Schwarz se pustili do práce možná zábavné, ale ve svém úhrnu poněkud zbytečné: sestavili čítanku nazvanou Erben parodický, dali jí podtitul Humor a satira (nejen) podle Kytice, vybavili ji obrázky a našli pro ni vydavatele: pražsko-litomyšlské nakladatelství Paseka, kde jim nedávno vydali podobně marnou antologii Vrchlický erotický, což jsou texty Vrchlickým pravděpodobně nenapsané, pouze tradičně mu připisované, ovšem bez hmatatelných důkazů o jeho autorství. Teď si tedy Kopáč se Schwarzem vybrali dalšího klasika. A jako poctiví sběratelé předkládají všechno, co jen kde našli. Známé parodie Jiřího Suchého z jeho Kytice, tak úspěšně hrané v Semaforu v šedivých letech sovětské okupace, a vedle toho bezcenné rýmovánky, opravdu plytké texty, jaké mohou vzniknout na nějakém letním dětském táboře, avšak literární kvality nemají žádné. Například: „Brzy ráno při snídani/ ptá se manžel svojí paní:// Kdepak jsi to v noci byla,/ zase jsi se vytratila!// To jsi ve svatebním slibu/ asi udělala chybu!// Když jsi mi lásku přísahala,/ tohle jsi tam neříkala,/ že každou noc budeš v čudu,/ a já v posteli sám budu.“ Nebo: „Sviť měsíčku sviť/ ať mi šije niť/ Jsem jen pouhý krejčí/ mám však chutě bejčí/ Sviť měsíčku sviť/ jako dívčí řiť.“ K tomu se ani nedá nic říct, je to jen hloupé. Jenže Kopáč se Schwarzem si nemohli pomoci, když chtěli mít kolekci co nejbohatší, museli do ní pojmout kdejakou cetku. Počínali si jako houbaři, kteří vyrazí na všechno, co roste v lese. Ani zprvu netušili, co najdou, když však nenarazili na hřiby a křemenáče, tak do košíku naházeli cokoli, jen aby z lesa něco donesli. Smaženice je z toho docela odpudivá. Svědčí o tom, že lid od 19. století nezmoudřel a stále nechápe, že k úspěšné napodobě Erbena přece nestačí jeho zdánlivě jednoduchou formu naplnit jakýmkoli obsahem, třeba vulgárním, kluzkým, lascivním. Má tedy Kopáčova a Schwarzova chrestomatie význam spíše sociologický než literárněhistorický, protože opravdu kvalitní parodie v něm není pohříchu ani jedna, dokonce i ty básně či písňové texty Suchého, inspirované Erbenem, náhle takto na papíře, bez hudby a scénického provedení, rychle blednou. Erben naopak nepotřebuje ani kantáty, ani symfonické básně, je silný sám o sobě, bez přízdob, bez úprav. Ty parodie by dávno smetl čas, nebýt dvou editorů, kteří je z hlubin zapomnění vynesli na světlo. Vracejí je snad do literárního provozu? To sotva. Zůstanou zavřeny v této podivně smutné knize.

Radim Kopáč, Josef Schwarz: Erben parodický|foto: Nakladatelství Paseka

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: věž, kterou si postavil Robinson Jeffers, se jmenovala Jestřábí. (78 správných odpovědí)

Výherci: J. Kvasničková, J. Machníková, L. Pech, V. Rotnerová, R. Srchová, J. Vitková.

Nová otázka: 18. ledna před 130 roky se narodil spisovatel Alan Alexander Milne. Proslavil se jednou dětskou knížkou, kterou malí čtenáři dodnes milují. Jak se její hrdina jmenuje?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.