Literární matiné 22. května 2011

Láska a čas
Povídkový soubor nejznámějších současných českých autorů: Jaroslav Rudiš, Věra Nosková, Petra Soukupová a další…

Láska a čas|foto: Nakladatelství Listen, Jihlava

Oldřich Tripes: Zelená vyznání a poznání
25 krátkých povídek ze Šumavy a okolí, které si autor sám ilustroval.

Oldřich Tripes: Zelená vyznání a poznání|foto: Nakladatelství Dona

NÁŠ HOST:

Miloš Urban opatřil ve své nové knize české lesy zázračnou houbou, která lidem plní jejich tajná přání: mládí, sexappeal a zdání nesmrtelnosti ovšem není zadarmo. Kniha Boletus arcanus opět potvrdila autorovu zálibu v tajuplných napínavých historkách, ale zároveň cítíme snahu o hlubší pohled na současnou konzumní společnost, znechucení z politiky a mírný ekologický apel; jako by Miloš Urban psal černo-zelený román, v němž spojil leccos ze svých předešlých knih do jednoho celku. Jak už to ale u tohoto autora bývá, nemůžeme si jako čtenáři být jistí vůbec ničím.

Miloš Urban: Boletus arcanus|foto: Nakladatelství Argo

RECENZE Lukáše Matošky:

François Furet: Člověk romantismu a jeho svět
Francouzský historik François Furet, ideový přívrženec slavného politického teoretika Raymonda Arona, proslul především díky svému kontroverznímu přehodnocování Francouzské revoluce; výsledky tohoto pokusu o historiografickou revizi nebo alespoň zproblematizování standardně tradovaných a přijímaných interpretací revoluce Furet zanesl do esejistického souboru Promýšlet Francouzskou revoluci. S touto prací jsme se již mohli seznámit v kvalitním českém překladu; neobejde se bez ní žádný historik orientovaný na problematiku dějin konce 18. století a pochopitelně především Francouzské revoluce.
V případě sborníku Člověk romantismu a jeho svět, který originálně vyšel roku 1995, Furet vystupuje v roli editora, iniciátora a také zaštiťující autority celého podniku. Na práci participovalo vedle Fureta osm badatelů britské, francouzské, italské, německé a polské národnosti, pohybujících se na rozhraní oborů obecné historie, literární historie, filozofie, ale – v případě kapitoly Lékař – i medicíny.
Sborník otevírá syntetizující úvaha otce projektu Fureta, která ve stručnosti přibližuje záměry kolektivní práce a v neposlední řadě i předběžné rozvržení a náplň následujících kapitol. Leitmotivem celého díla je polemika s představou kontinuálního dějinného vývoje; na úplném prahu romantismu a moderní společnosti je to pochopitelně polemika s tezí o přímočarém, revolučním přerodu feudalismu v kapitalismus. Ideové pozadí polemické motivace Furetem představovaného badatele ukazuje celou škálu kritik tradičního pojímání dějin, o kterých se v této souvislosti mluví jakožto o velkých dějinách. Kontinuální dějinný vývoj, který je postmoderními historiky – zde včele s Furetem – odmítán, je založen na dnes obecně a do značné míry oprávněně napadané představě, že dějiny plynou od bodu A do bodu B, tj. že mají počátek a svůj cíl. Čím však noví historici hodlají nahradit „velké dějiny“ a předpoklad historického kontinua? Je to, řečeno se zde jmenovitě nevzpomínaným Foucaultem, vzájemné proplétání kontinuit a diskontinuit, návazností a nesouvislých pohybů v dějinách.
Ve sborníku Člověk romantismu a jeho svět je historiografická alternativa realizována tak, že je nejdříve celý historický „materiál“ obsahově rozdělen dle kritéria třídní příslušnosti, sociálního statusu, povolání či pohlaví – tato kritéria jsou pak respektovány kapitolami, o jejichž autorství se přispěvatelé sborníku dle svých specializací dělí. – Oproti starým historiografiím, které se snažily rozvíjet jedinou syntetickou výkladovou linii, zde máme co do činění s rozparcelovanými dějinami. Konkrétně vzato, postupně absolvujeme pohledy v podobě samostatných kapitol na měšťana, dělníka, ženu, učitele, lékaře, kněze, intelektuála a revolucionáře doby romantismu.
V rozvrhu kapitol můžeme spatřovat určitou architekturu, spodní plán, jímž se vrací pevná interpretace vlastní starým historiografiím; pevná interpretační linie, které autoři sborníku původně chtěli předejít rozparcelováním „materiálu“ – co postmoderní historik vyhodí dveřmi, vrací se mu oknem. – První dvě kapitoly věnované měšťanu a dělníku, představují třídní hledisko, následuje zahrnutí ženy ve světě majoritně stále mužském, dále povolání – učitel, lékař, kněz –, aby se skončilo intelektuálem a revolucionářem. Posledně jmenovanému je také věnována závěrečná kapitola sborníku, což ponouká k otázce – symbolizuje zde revolucionář další epochu, kterou bude předjímat a nezanedbatelnou měrou umožňovat?

François Furet: Člověk romantismu a jeho svět|foto: Nakladatelství Vyšehrad

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Lenka Reinerová. (Správně: 90, chybně: 1.)

Výherci: V. Batistová, L. Čejková, J. Jiráčková, J. Svatek, I. Šindelářová, T. Vasiljeva.

Nová otázka: Domeček pro panenky nebo Domov loutek, tak se také překládá název možná nejslavnější hry norského dramatika Henrika Ibsena, který zemřel 23. května 1906, tedy před 105 roky. U nás je ale tato hra známá pod úplně jiným názvem. Vaším úkolem je napsat nám ho.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.