Literární matiné 18. září 2011

David Horwarth: Každý umírá sám
Dramatický příběh z doby druhé světové války se odehrává v Norsku, kam přijíždí loď s několika norskými odbojáři. Kniha vznikla na základě skutečných událostí.

David Horwarth: Každý umírá sám|foto: Nakladatelství Jota

Svatopluk Káš: O lékařích znovu vesele i vážně
Medailonky dnes už nežijících českých lékařů doprovázejí i různé veselé historiky z lékařské praxe.

Svatopluk Káš: O lékařích znovu vesele i vážně|foto: Nakladatelství Motto

RECENZE Jaromíra Slomka:

Jan Vladislav: Nebylo těžké říci ne
V záslužné edici Osudy, která díky vydavatelství Radioservis přináší přepis některých rozhlasových vzpomínání ze stejnojmenného cyklu, vyšel monolog Jana Vladislava nazvaný Nebylo těžké říci ne. Pořídil ho Jiří Vondráček. Sám v úvodu říká: „Kniha vznikla přepisem záznamu, natočeného ve dnech 7. 4. – 25. 4. 2008 pro desetidílný pořad Jan Vladislav – rozhlasové vzpomínky básníka, esejisty a překladatele…“ K tomu je třeba dodat, že tato vzpomínání mají zprvu formu dialogu: redaktor či redaktorka si většinou se svým rozhlasovým hostem – a v té chvíli spíše domácím hostitelem – jakoby nezávazně povídají. Kladou otázky a objekt jejich zájmu na ně odpovídá. Při konečném zpracování se otázky vystřihnou a rozhlasový posluchač poslouchá jakoby plynulý proud řeči. Tazatel má samozřejmě dost velkou moc kormidlovat vzpomínání podle svých představ, jeho otázky jsou chytré či hloupé, pohodlné či pohotové. Vše závisí na tom, jak dílo dané osobnosti znám, zda do hloubky a je schopen o něm fundovaně rozmlouvat, nebo o něm ví málo, a tak prostě jen nastaví mikrofon a ptá se pouze na to, co je nasnadě: kde se dotyčný narodil, kam chodil do školy, kdy začal psát, překládat, komponovat či malovat, kdy se dostavily první úspěchy apod.
Monolog Jana Vladislava je příkladem rozpravy s redaktorem zčásti informovaným a zčásti neinformovaným. V konečném výsledku se to projevilo, přestože, jak řečeno, byla role redaktora nakonec potlačena, takže to vypadá, jako by Vladislav sedl a svůj život věcně zrekapituloval. Je jisté, že redaktor se ptal na rodiče a sourozence, na dětství a chlapectví prožité na Slovensku, na protektorátní studium středoškolské a poválečné studium vysokoškolské. Jan Vladislav, jak známo, musel po roce 1948 z politických důvodů Karlovu univerzitu opustit, neprošel prověrkami. Jiří Vondráček se podle všeho na okolnosti vyloučení z filozofické fakulty nezeptal, nezajímalo ho složení prověrkové komise, její otázky a Vladislavovy odpovědi, vlastně mu atmosféra na fakultě asi byla lhostejná, Vladislav sám o ní mluvit nechtěl, a tak se jí jeho vzpomínání de facto vyhnulo. Podobně třeba osobnost univerzitního profesora Václava Černého, po únoru 1948 vyhozeného z univerzity podobně jako Vladislav, by stála za zevrubný portrét, jakého by Vladislav jistě byl schopen, jenže redaktor asi nevěděl, že by ho měl Černý zajímat, a tak Vladislava k úvahám nad Černým, zdá se, v nejmenším nenutil. Je to škoda, navíc škoda nenapravitelná, protože Jan Vladislav, čestný a statečný člověk a vynikající překladatel, zemřel do roka po natočení svého rozhlasového vzpomínání. Na druhou stranu je dobře, že vzniklo alespoň ono – a dalo základ té malé, a přece důležité knížce.
Jméno Jana Vladislava se nezaslouženě propadá do zapomnění, až nakonec jako překladatel bude opravdu zapomenut, protože texty, které přeložil on, budou po něm překládat jiní – hůře i lépe, v každém případě jinak. A jako básník a esejista bude Vladislav vyhledáván jen úzkou skupinou literárních znalců. Možná že svazeček Nebylo těžké říci ne Vladislavovu přítomnost v české kultuře o chvilku prodlouží.

Jan Vladislav: Nebylo těžké říci ne|foto: Radioservis

NÁŠ TIP:

Skvostně vypravenou knihu nazvanou Historie bank a spořitelen v Čechách a na Moravě vydal Pavel Juřík v nakladatelství Libri. Z historie peněz a bankovnictví toho obecně nevíme mnoho, a tak se tu můžeme poučit o té nejstarší, spojené s placením například mušličkami, přes první mince a jména významných středověkých bankéřů až k počátkům bankovnictví v habsburské monarchii a zakládání bank v českých zemích. Dozvíte se mnoho zajímavostí: například kde je prapočátek bankovních příkazů, jak vypadaly první počítačky mincí, kdy byly zavedeny první vkladní knížky. Na fotografiích si můžeme prohlédnout i budovy významných peněžních ústavů, což jsou samozřejmě dost pěkné stavby – mimochodem najdeme tu i budovu původní německé městské spořitelny naproti Masným krámům v Českých Budějovicích. Pro generace, které po dlouhá léta považovaly za vrchol peněžních služeb vkladní knížku na heslo, je to poučná kniha.

Pavel Juřík: Historie bank a spořitelen v Čechách a na Moravě|foto: Nakladatelství Libri

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Jarmila Glazarová. (100 dobře, 2 chybně)

Výherci: Z. Jelínek, V. Kolouchová, A. Macková, V. Matoušková, V. Tomášek, J. Vepřek.

Nová otázka: Naše hádanka je tentokrát více než snadná. Chceme vám totiž připomenout 75. narozeniny spoluzakládajícího člena Divadla Járy Cimrmana a dodnes herce tohoto divadla, který je ale také docela pilným autorem. Psal a dodnes píše rozhlasové hry, povídky a verše. V posledních letech vyšlo poměrně hodně jeho knih, například Deník haiku, Poklesky rozverné snoubenky nebo Svědectví inspektora Toufara. Narozeniny oslaví v pátek 23. září.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.