Lakomec. Drsný příběh o muži, který se kvůli své chamtivosti neváhal zbavit vlastní ženy a dětí

Autorem povídky je Josef Karel Šlejhar. Ten patřil mezi takzvané naturalisty, tedy spisovatele, kteří se ve svých dílech snaží zachytit absolutní, ničím nezkreslenou realitu.

Rozhlasovou podobu dostala povídka Lakomec v roce 1993. Text načetl v brněnském studiu herec Pavel Leicman.

Josef Karel Šlejhar

Josef Karel Šlejhar se narodil roku 1864 v chudém Podkrkonoší. Jeho rod měl prý pověst podivínů a jeden z Josefových bratrů také posléze onemocněl duševní chorobou. Budoucí spisovatel od dětství viděl tvrdý život v chudém podhorském kraji, strádání a lidskou bídu.

Jako malý býval často nemocný, navíc byl svědkem hrubého chování otce k matce, na které hodně lpěl. Tohle všechno v kombinaci s citlivou povahou ovlivnilo jeho tvorbu, která pro něj byla spíš určitým druhem terapie, než že by se chtěl stát slavným a uznávaným spisovatelem.

Jeho tvorba je pochmurná a pesimistická. Doboví kritici mu vyčítali „odpuzující děje“, o jeho díle mluvili jako o „zděšené zprávě o povaze života“. Psal především povídky z venkova, který dobře znal, psal o úpadku a rozkladu člověka jako lidské bytosti.

Jeho nejznámějším dílem je novela Kuře melancholik (1889), příběh o dítěti, kterému zemře matka, otec se znovu ožení a ono je stejně odstrčené a zmrzačené jako to kuře umírající v kůlně. V roce 1999 vznikl podle Šlejharovy novely stejnojmenný film.

Věčný pesimista a literární samotář zemřel v Praze v roce 1914 na rakovinu žaludku, bylo mu necelých padesát let.