Labuť šla do banky, snesla vejce, dostala želízka a vyslýchal ji sněhulák. Co to je? Možná něčí PIN, vysvětluje lektor Školy paměti

„Když pochopíte, že je zapotřebí používat vizualizaci, tak si opravdu zapamatujete cokoli,“ zdůrazňuje Jakub Pok.

„Například nákup. Ten si lidé většinou píší na papír, do telefonu, ale někdy by bohatě stačilo umět si to představit. Budu-li chtít koupit chleba, jar a mouku, tak z toho můžu udělat krátký příběh. Představím si, jak mi chleba leží na stole, z něho vykoukne jar a ten je posypaný moukou. Čím absurdnější příběh, tím často lepší cesta k zapamatování,“ směje se a ujišťuje, že je to opravdu mnohem jednodušší, než si nákupní seznam dokola opakovat.

V případě, že položek na našem seznamu bude víc než pět, doporučuje použít takzvané paměťové cesty. „To jsou dopředu připravené body v nějakém prostoru, například mohou vést po našem těle. Na počátku se učíme používat deset paměťových bodů: první je palec, potom koleno, genitálie, pupík, prsa, ramena, ústa, nos, oči, vlasy. Na každý ten bod si pověsíme nějakou položku a vymyslíme si k ní zase nějaké absurdní spojení. Například na palec si napíchneme chleba, koleno máme špinavé, tak si ho umyjeme jarem, na genitálie ať si mouku nasype každý sám,“ líčí.

Takto si lidé podle Jakuba Poka postupně osvojí paměťové cesty s deseti, třiceti, padesáti i tisíci informacemi. „Na počátku tomu nechtějí věřit, říkají, že to nezvládnou. Nakonec to ale dokážou všichni a jsou schopni to následně říct popředu i pozadu,“ ujišťuje lektor.

K nakupování patří placení, často kartou. K zapamatování číselného PIN kódu vedou podle Jakuba Poka dvě techniky. „První je krátká paměťová technika, takzvaná technika číselných vazeb, kdy si k číslům od jedničky do desítky přiřadíme nějakou věc,“ vysvětluje.

Čtěte také

Dirigent v montérkách, slimáci proti klarinetům a basa z lopaty. Klára Boudalová vede k hudbě netradičně

„Jednička vypadá trošku jako svíčka, dvojka může připomínat labuť, trojka třeba želízka, čtyřka je židlička a tak dále. Má-li člověk PIN 2038, tak si k tomu zase vymyslí nějaký příběh. Například si představí, jak dvojka – to je labuť – nakráčí do banky, tam vyprdne vajíčko, to je ta nula, pak dostane želízka a nakonec ji vzadu v bance vyslýchá sněhulák. A věřte, že když si to trošku osvojíte, tak vám PIN už z hlavy nevypadne, ani kdybyste chtěli,“ upřesňuje.

Druhou možností je podle Jakuba Poka takzvaný fenomenální master systém. Jeho základy vznikly už před 400 lety v Německu a systém se stále zdokonaluje. „Čísla od jedné do sta máte kódovaná pomocí speciálního systému, přičemž symboly i čísla tam jsou po dvou. PIN by byl tím pádem o to kratší, je to mnohem rychlejší metoda i pro paragrafy, kódy a tak dále. I prvních tisíc čísel Ludolfova čísla π se dá naučit pomocí master systému,“ tvrdí.

I v tomto případě často naráží na pochybnosti svých žáků. „Jestliže si ale člověk na počátku osvojí kódovací systém a pak si zažije prvních dvacet master pojmů, potom třicet, padesát, sto – což je otázka několika dnů – a trochu to pocvičí, má systém, který může používat celý život,“ uzavírá Jakub Pok.

Celý rozhovor se zakladatelem Školy paměti Jakubem Pokem si poslechněte online.