Kočka bengálská si hraje na tygra a vypadá jako leopard
Kočky bengálské zaujmou na první pohled svým vzhledem. Zajímavá kresba jejich krátké srsti naznačuje, že mají něco společného s divokými šelmami. A je tomu skutečně tak. Bengálky v sobě nesou podíl krve divokých koček z jihovýchodní Asie.
Toto plemeno vzniklo v 60. letech minulého století v Americe křížením leopardích koček s domestikovanými kocoury. Původně ale z výzkumných důvodů. Záměrem bylo přenést přirozenou odolnost asijských divokých koček proti leukemii na domestikovaná plemena. A to se také povedlo.
Potvrdil to i chovatel Jan Nussbauer z Radonic na Českobudějovicku, který má doma kocoura bengálského Benjího. „Občas je upovídaný a dokáže dát hlasitě najevo, že potřebuje nasypat do misky,“ popisuje zvířecího člena domácnosti.
„Je velmi komunikativní. Přijde si pro pohlazení sám, i když není vysloveně mazlivý. Žije doma, ale loví i drobné hlodavce,“ dodává.
Benjí je podle svého chovatele jako každá kočka nezávislý a cizí kočky vyhání ze zahrady. Není ale typickou venkovskou kočkou. Nemá rád nečas a zimu, takže se větší čas roku válí na gauči. Snáší se dobře se synem i psy.
Reportáž o kočce bengálské si poslechněte v magazínu Máme rádi zvířata. Dále pořad přináší informace o uveodermatologickém syndromu, který způsobuje slepotu psů, a také povídání o jelení říji a rčení „nasadit někomu parohy“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
