Když vymýšlí choreografii, nejprve zkouší pohyby sama doma před zrcadlem

„Jsou to nervy, protože je to opravdu velký projekt a je v něm zabudováno strašně moc složek. Spolupracují všechny soubory, je tady spousta změn scénografie, spousta garderóby, líčení, každou chvíli se na jevišti něco děje, takže spojit všechno dohromady je opravdu oříšek,“ popisovala při jedné z posledních zkoušek.

I těsně před premiérou popsala svými poznámkami a připomínkami k choreografii asi osm stran textu. „Zítra kvůli tomu posouváme generálku, abychom si mohli všechno opřipomínkovat. Toho pohybu je tam strašně moc. Upozorňuji třeba už jen na detaily, ale právě ty jsou v hromadném tělese hodně vidět,“ dodává.

Choreografie Veroniky Poldauf Riedlbauchové se rodí různě, protože pracuje s různými tělesy. „Mám moc ráda, když je nějaké téma nebo nějaká divadelní situace a v rámci ní improvizujeme. Hledá se nějaká přirozenost pohybu právě z těla toho člověka, který tu improvizaci dělá. U takhle velkého tělesa a u muzikálu je to přeci jenom trochu jiné, tam jsem u některých čísel musela mít dopředu víc jasno. Není čas na tohle improvizační hledání,“ vysvětluje.

Pokud vymýšlí choreografii dopředu, pracuje doma před zrcadlem. „Zkouším ty pohyby sama na sobě, stavím je do hudby a pak to ty lidi učím,“ dodává.

Premiéru tráví v hledišti mezi diváky nebo ještě raději v kabině u zvukařů a osvětlovačů. „Já totiž většinou při premiéře prochodím sto jarních kilometrů. Tam už si ale žádné poznámky nepíšu. To je takové nepsaná pravidlo, že po premiéře už nemají být připomínky, člověk to má nechat chvíli být,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.