Kateřina Bolechová: Zaseknuti v čase
Na autobusovém nádraží stála dívka, zády opřená o zábradlí, kraťasy těsně pod zadní částí, ve vlasech měla obří mašli. Já oblečena skoro v zimní bundě s kapucí, jsem si tak řekla, že do toho počasí to moc nevyhrála, i když měla punčocháče.
Při nástupu do autobusu jsem pohlédla dívce do tváře, a jaké bylo mé překvapení, když jsem hleděla do tváře postarší ženy, které bylo zřejmě víc než mě. Mému raketoplánu už odpadalo mnoho keramických destiček, ale tady jsem to viděla na téměř hořící křídlo.
Ale pak jsem si řekla: „Každý se někde zasekneme, někdo s bodláky na hlavě, někdo ve věčném mládí. A nakonec proč ne.“
Průtrž mračen v Praze na nádraží uhasila mé myšlenky i hořící raketoplán. Natáhla jsem kapuci, aby mi nezvadly bodláky a běžela se schovat do nejbližšího hostince, tam se to také zaseklo v nějaké době.
Objednala jsem si malé pivo, kafe a nechala se masírovat atmosférou zaseklosti. Bylo to příjemně nostalgické a já si to užívala. Nakonec jsem očima doplula k ceduli a musela se smát. Stálo tam: „DNES AKCE: KDYŽ SI OBJEDNÁTE DVĚ PIVA, ZAPLATÍTE OBĚ.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
