Kateřina Bolechová: Pár slov o hudbě

Také se musíte smát při pohledu na malé děti, když poskakují u hrající televize či rádia? Ale jsou to právě děti, které mají obrovský smysl pro rytmus. Jako malá jsem chodila do hudební školy, ale brzy jsem toho nechala, jelikož noty pro mne znamenaly jen rozházené švestky na řádcích.

Chvilku jsem zpívala v dětském sboru, ale byla jsem vyloučena za jedení při zkoušce. Taky jsem si koupila kytaru a chtěla se naučit hrát, jako to uměl můj děda, ale nakonec jsem kytaru prodala, protože mi to prostě nešlo.

Chtěla jsem dokonce i bubnovat a vydat ze sebe všechnu energii, být součástí, umět hudbu podat a rozplynout se.

Jenže… není každému dáno, a i to málo hudebního sluchu, co mi bylo naděleno a bez kterého není možné dobře ovládat hudební nástroje, jednoho dne zmizelo kdesi v mlze.

A tak jsem se stala posluchačem, stejně jako mnoho z vás. A věřte mi, není to vůbec málo. Osobně považuji hudbu za vrchol, je v ní absolutně všechno, krásné obrazy, bolest i poezie.