Kateřina Bolechová: Kniha

Bohužel je v posledních letech trochu utlačovaná novými technologickými výdobytky, ale pořád je dost těch, co se bez ní neobejdou.

Nedávno jsem měla možnost vidět na vlastní oči velmi staré knihy. Knihy našich předků z minulých století a každá z nich má svůj unikátní příběh. Při pohledu na ně mě napadlo, kde všude asi byly, kolika válkami musely projít, kolik utrpení, ale i radosti viděly.

Byly součástí rodin, bydlely v domech, na půdách, ve sklepích, okusovaly je myši nebo se různě schovávaly, když bylo nejhůř.

Vidět takové knihy je svým způsobem zázrak, dokázaly přežít a jsou svědky dávné minulosti, ale i přítomnosti a zřejmě budou svědky našich životů i v budoucnosti.

Ano, každá kniha má příběh, nejen ten svůj, ale nese s sebou i příběh těch, kteří se jí dotýkali, hladili ji, četli. Bylo jim dobře nebo špatně, bylo to na nádraží, v autobuse, u moře, v letadle, v parku? Četli ji dětem, někomu nemocnému nebo tomu, kdo už sám nemůže číst? Takových otázek si můžeme položit nespočet.

Abych nezapomněla, ještě jedna věc, když knihu uchopíte za hřbet, dáte si ji před obličej a prsty přejedete po stránkách, ucítíte vůni. A každá kniha má svou jedinečnou.