Kateřina Bolechová: Co se to stalo

Mladý muž, který mne obsluhoval, byl velice ochotný a mou chybu lehce napravil. Neodpustila jsem si hlášku o odkojení plechovou kartotékou, po jejím zaznění se mladík popadal smíchy za břicho.

Jenže jedna věc je jistá, pokud přestanou fungovat počítače, jsme náhle bezradní, nejde nic, a to se v dobách plechových kartoték prakticky nemohlo stát. Avšak pokrok nezastavíš, asi to tak má být. Pokud se ovšem lidé nestanou pavoučky v síti, která je jednoho dne jednoduše pohltí.

A pak člověk vídá hlavy skloněné nad malými placatými krabičkami nebo hlavy se sluchátky, které vypadají jako Otíci ze slavné komedie „Vesničko má středisková“. Už i malé děti žadoní o tablet a poměrně krátce po narození sahají po dálkových ovladačích a mobilech. „Co se to s nimi stalo?“, ptám se někdy.

A pak se přistihnu, jak sama zuřivě přejíždím prsty displej svého telefonu a hraji hru Akvárium, kde mi animované rybky pochlebují, říkají mi přezdívkou, pořádají ohňostroj, když se mi povede uhrát další úroveň a já pak vítězoslavně zatnu pěst a přivřu oči slastí.

A za těmi zavřenými víčky se ve tmě objevuje smetiště dávných let, odkud na mě vyčítavě civí rezivějící kartotéka a volá: „Co se to s tebou stalo?“