Jiří Březina starší: Vrabci

Co hledala, bylo jasné, a tak jsem nasypal do kouta pár zrníček slunečnice. To mi zajistilo další návštěvy a se samičkou se na balkóně začal objevovat i vrabec sameček. Připadal jsem si trochu divně, když jsem uprostřed léta věšel na balkón krmítko.

Pokud máte vrabce zařazené jako něco šedivého, špinavého a umolousaného, zkuste se na ně podívat zblízka. Za pár hrstí slunečnice ta podívaná určitě stála.

Životní milníky vrabčího páru se moc neliší od těch lidských a tak nebylo těžké si domyslet, co se u nich děje, když začal létat jen sameček. Moc se nezdržoval, popadl zrníčko a mazal pryč. A další a další. Pak se objevili zase oba a pořád měli napilno. A nakonec nám přivedli ukázat svá dvě mláďata. Ta měla zřejmě výletu do šestého patra plné zuby, takže jen unaveně posedala po zábradlí a matka jim trpělivě nosila jedno zrníčko za druhým až do zobáčků. Pohled to byl boží.

Od té doby létali pravidelně všichni. A protože ptačí internety fungují, brzy nám vrabčí hejno dokázalo obsadit i krmítko třípatrové.

Když na ně koukám, přemýšlím nad krutostí, s jakou si kdysi Číňani vybili všechny vrabce v celé zemi, protože jim to nakázal Mao. Velký kormidelník bohužel nebyl silný v biologii, a tak mu se zmizením vrabců v sýpkách nepřibylo obilí, ale škůdci. Následný hladomor stál desítky milionů životů a vrabci jsou v Číně i po šedesáti letech vzácní. Diktatura není nic dobrého ani pro ptáky.

Tak jim radši nasypte!

Přeju Vám hezký den.