Jiří Březina starší: Statistika

Říká se také, že „smrt jednoho člověka je katastrofa, kdežto sto tisíc mrtvých je statistika“ a můžeme skončit třeba Goebbelsovým výrokem „Věřím jen statistikám, které jsem sám zfalšoval“.

Mně se ovšem přihodilo něco neobvyklého, co mě donutilo vzít tenhle nepopulární obor na milost. Stalo se to na škole. Pokročilejší statistika zahrnuje trochu víc než aritmetický průměr, je v ní fůra vzorečků, metod výběru a zpracování dat, a učit se to všechno nás samozřejmě vůbec nebavilo.

Pokusili jsme se s tím vyrovnat jako obvykle - to nejdůležitější se nadrtit zpaměti a se zbytkem se spolehnout na improvizaci. V jiných předmětech měla tahle metoda výsledky a to při nepřekonatelném poměru cena /výkon, jak se říká dnes.

U pana asistenta Sedláčka ovšem naše studijní optimalizace nefungovala. Jeho reakci tu kvůli drsnějšímu slovníku nemohu opakovat přesně, ale ve volném překladu zněla takhle: „Milý synku, na tohle já ti kašlu! Vůbec mě nezajímá, co ses našrotil zpaměti, tady mi to vyblekotáš a za týden o tom nebudeš mít páru. Já potřebuju, abys to znal. A to pro mě znamená, že až příště pojedeš domů tahat z rodičů peníze a tvoje stará babička se zeptá, co tě v té škole učí, ty jí tu statistiku vysvětlíš tak, aby ji i ona pochopila.“

A tak jsme se statistku museli naučit doopravdy. Místo aby se mi tím zprotivila, přišel jsem jí na chuť. Většinu vzorečků jsem dávno zapomněl, ale pořád občas poznám, když se někdo pokouší statistikou maskovat lež.

Přeji vám nadprůměrně úspěšný den.