Jiří Březina starší: Mikuláš

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Mikulášskou nadílku jsem v dětském věku chápal jen jako nadělovací předkrm před hlavním vánočním přídělem. Takové malé Vánoce nanečisto.

Až dávno poté, co mi dětství skončilo, jsem se dozvěděl, že historicky je právě svatý Mikuláš ze všech dětských sponzorů tím původním. Že opravdu žil a naděloval už v římských dobách. A že všichni ti mediálně úspěšnější Santa Clausové a Pere Noelové vznikli až následně jako jeho plagiáty.

Což platí i pro bolševickou atrapu jménem děda Mráz. Těžko by zapírali, důkazů je habaděj: souhlasí věk, plnovous, červený plášť i pytel a v případě Santa Clause i průhledně maskované jméno – zkratka z německého Nikolaus. I Ježíškovo nadělování, dnešní vrchol dětských Vánoc, je vynálezem daleko pozdějším.

Narazil jsem na půvabnou historku o Martinu Lutherovi, který v boji za církevní reformaci neušetřil ani štědrého světce a tak dlouho prosazoval přesun nadělovacího termínu na Ježíšovy narozeniny, až se mu to povedlo. Ale jeho matce prý bylo zklamaných dětí líto, tajně jim dál nosila mikulášskou nadílku a díky ní původní svátek přežil. Zdá se, že co do vlivu na dějiny jsou babičky podceňované.

Pokud jde o moje vzpomínky, naštěstí jsem už nezažil trapnou éru nahrazování Mikuláše dědou Mrázem, tou absurdní figurou násilně importovanou z východu. Tady musel režim uznat porážku a už za mého dětství byl Mikuláš zpět.

U nás na vsi bylo mikulášské nadělování dokonce organizovanou akcí Národní fronty a v jeho pořádání se pravidelně střídal svaz mládeže se svazem žen. Schválený mikulášský tým pak jednotně naděloval dětem z celé vsi.

Ale i trestal. Napomenutí čertovskou metlou nebylo nic vzácného a zvlášť významné kázeňské přestupky ocenil dobře informovaný světec pytlíkem uhlí. Předpokládám, že tahle praxe už je minulostí. Kde by se vzalo tolik uhlí.