Jihočeši: Robert Sak

25. srpen 2012

S docentem Robertem Sakem jsem se poprvé potkal na začátku devadesátých let. Bylo mi jedenadvacet let a vydal jsem se do Českých Budějovic na Pedagogickou fakultu k přijímacím zkouškám. Provázela mě smůla, šlo už o několikáté přijímačky na vysokou školu a já se ne a ne prokousat úvodními testy.

Popravdě řečeno, pohořel jsem v testech i tenkrát. Zato ústní část byla pro mne nezapomenutelným a příjemným zážitkem. V kanceláři Roberta Saka jsem s ním zabředl do rozhovoru o historii a umění a konečně jsem měl pocit, že vysokoškolské studium může být něco víc, než jen formální papouškování dat a definic. Ke studiu na Pedagogickou fakultu jsem sice nakonec přijat nebyl, ale podařilo se mi dostat se jinam na Jihočeskou univerzitu a konečně si doplnit vysokoškolské vzdělání.

Podruhé jsem se s Robertem Sakem setkal prostřednictvím jeho knížek. Se zájmem jsem přečetl jeho monografie o českých osobnostech 19. století, Josefu Jungmannovi či Františku Ladislavu Riegrovi. Netušil jsem ovšem, že i má oblíbená edice Česká čtyřkorunovka z nakladatelství Růže z konce šedesátých let, kterou jsem v dětství coby čtenář hltal, je rovněž spojena s Robertem Sakem. Působil totiž osm let jako šéfredaktor Růže, než ho na začátku normalizace komunisté vyhodili, a ovliňoval tak ediční činnost budějovického nakladatelství, které svým významem přesáhlo rámec jižních Čech.

Do třetice jsem se s Robertem Sakem sešel už jako novinář. Natáčení rozhovorů u něj doma v pracovně nad hrnkem kávy patřilo k tomu příjemnému, co žurnalismus nabízí. Měl jsem tak možnost se bezprostředně zaposlouchat do životních příběhů muže, který v mnohém ovlivnil kulturní život na jihu Čech.

Robert Sak se narodil v roce 1933 v Charkově v tehdejším Sovětském svazu, ale ještě jako kojenec se ocitnul v Československu, odkud pocházel jeho tatínek. Vyrůstal v západních Čechách a v Praze, kde také studoval, než ho osud zavál jako archiváře do Třeboně. Komplikované dějiny 20. století ovlivnily jeho životaběh více, než jiné lidi. Za normalizace se Robert Sak živil jako slévárenský dělník v Českých Budějovicích, po roce 1989 stál u vzniku Jihočeské univerzity. A když mu bylo 74 let, tak se nečekaně ozvali z ruské televize, z pořadu, který je obdobou české Pošty pro tebe s tím, že v Izraeli žije jeho bratr, o jehož existenci neměl tušení.

Vtěsnat celý životní příběh Roberta Saka do pětadvaceti minutového rozhlasového pořadu je nemožné. Přesto vás zvu k poslechu mozaiky vzpomínek muže, na jehož adresu spisovatel Věroslav Mertl prohlásil: „Píše-li kdesi Thomas Bernhard, že každý tvor v sobě nese tíhu celého lidstva a že lidé se pak liší jen ve způsobu, jak si s tím poradí, pak Robert Sak si s tíhou své doby poradil jako člověk i jako spisovatel vskutku dobře.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Filip Černý:

autor: Filip Černý
Spustit audio