Jejich hity znali v našich zemích asi všichni, ale jen málokdo tušil, kdo jsou Daryl Hall a John Oates

Další díl Světel ramp připravil Jiří Kasal a vypráví v něm jedinečný příběh o tom, jak dva chlapíci z Philadelphie, Daryl Hall a John Oates, vytvořili snad vůbec nejúspěšnější tandem v populární hudbě v 70. i v 80. letech.

Oba studovali na univerzitě v Temple, ale poprvé se potkali někdy v roce 1967 ve výtahu, když prchali pryč od diskotékové rvačky.

Budoucí autorská opora dvojice Daryl Hall tehdy hrál na piano a zpíval ve vlastní skupině Temptones, knírkatý John Oates zase třímal kytaru v lokálním souboru Masters. Další tři roky jejich muzikantské cesty ještě šly rozdílnými směry, John žil delší dobu v Evropě, zatímco Daryl působil ve Filadelfii jako studiový pianista, ale na začátku 70. let už působili společně jako vokální duo, vycházející z naposlouchaného soulu a rythm and blues a přitom vnímající i nastupující disco módu.

Čtěte také

Album Nemůžu popadnout tvůj dech Jana Spáleného rozhodně dech neztrácí

Nejstarší alba Daryla Halla a Johna Oatese vydaná firmou Atlantic nevzbudila přílišný zájem veřejnosti, i když to z roku 1973, s názvem Abandoned Luncheonette, Opuštěná jídelna, obsahovalo jednu mimořádnou píseň. Jmenovala se Shes Gone, Ona Odešla, a později se zařadila k soulové klasice. Darry Hall v ní vypráví o svém rozchodu s první ženou a prvním silvestrovském setkání s osudovým přítelem Johnem Oatesem.

Chvíle šťastného a příznivého zlomu pro dvojici Hall And Oates nadešla v roce 1975. Mladí pánové se přestěhovali do New Yorku, do bohémské čtvrti Greenwich Village. A tam se zrodilo v několika ohledech mimořádné elpíčko.

Již jeho obal je neobyčejný, podle převažující barvy se albu říkalo „stříbrné“. Autorem jeho výtvarného řešení je Francouz Pierre LaRoche, který se proslavil jako tvůrce vnějšího odění Micka  Jaggera z Rolling Stones, dnes bychom řekli, vizážista.

„Když jsme se rozhodli, že se poprvé necháme zvěčnit na obal desky, chtěli jsme, aby to bylo něco velkého, zvláštního. Pierre LaRoche slíbil, že nás učiní na obalu nesmrtelnými. Možná svůj slib splnil. Lidé se nás na to stříbrné album velmi často ptali.“

Citovali jsme slova vzpomínek Johna Oates, ale zmiňovaná deska byla jistě zajímavá i z hudebního hlediska a přinesla několik inteligentních písniček. Jako třeba Dante Alighieri měl svou zbožňovanou Beatrice nebo Francesco Petrarca milovanou Lauru, tak Darylu Hallovi byla hlubinnou inspirací přítelkyně Sara Allen, která pak byla spoluautorkou řady songů dvojice a které věnoval písničku Sara, Smile, Sáro, usmívej se, jež se stala velikým hitem roku 1976.

Největší písničkový hit dua Daryl Hall a John Oates Rich Girl, Bohatá dívka, je z roku 1977. Na konto této písničky bychom mohli připojit jednu takřka neuvěřitelnou informaci. Jeden z v uvozovkách nejslavnějších amerických masových vrahů, známý pod přezdívkou „Samův syn“, na konci 70. let uvedl, že motivaci ke svým zločinům nalezl v textu tohoto songu, což oběma tento druh obvinění naprosto nechápajícími zpěváky pořádně otřáslo. Navzdory bizarnímu případu obliba Darrylla Halla a Johna Oatese utěšeně stoupala v nadcházejících 80. letech ke hvězdným výšinám a rozletěla se do celého světa včetně našich končin.

Celý pořad Světla ramp si můžete přehrát online.