Jednu z největších záhad archeologie vyřešil i díky znalostem z vodáckého kroužku

Jako kluk chtěl být malířem a věnoval se i sjezdovému lyžování. Absolvoval vysokou školu strojní a elektrotechnickou, pracoval jako projektant. Dva roky působil také jako učitel odborných předmětů na průmyslovce.

Pavel Pavel|foto:Eva Dvořáková

„Když se mě lidé ptají, proč mi rodiče dali jméno totožné s příjmením, říkám, že se otec bál, že budu hloupej a nebudu umět vyplňovat dotazníky, tak mi chtěl život hned od začátku zjednodušit,“ směje se Pavel Pavel.

Proslul tím, že v roce 1986 rozchodil sochy moai na Velikonočním ostrově. Využil k tomu podle svých slov nejen znalosti z vysoké školy. „Znalosti mechaniky a techniky provázejí lidstvo snad při všech stavbách – od prvních vztyčování menhirů po stavbu pyramid nebo Čínské zdi. Ale mně pomohlo i romantické dětství. Jako vodák jsem se učil vázat uzly, takové ty tábornické dovednosti, takže jsem se dokázal podívat i na tu praktickou stránku,“ říká.

Jako technikovi mu vrtalo hlavou, jak „primitivní“ domorodci dokázali postavit obří sochy a následně je transportovat. Legendy mluví o kouzelnici, objevila se i teorie o mimozemšťanech, ale pravda je skryta v pověsti, která říká, že sochy chodily ve stoje kývavým pohybem v přívratných polokroužcích.

„To je jednoduché. Náš golem se pohybuje nakrucováním boků, popeláři takhle stěhovali popelnice, pivovarníci sudy, ženy tak odsunou těžkou ledničku nebo skříň. Nic nového pod sluncem. Akorát nám připadá trochu divné, že se to vztahuje i na ohromnou sochu. Ta se dá pomocí lan rozkývat do stran,“ vysvětluje Pavel Pavel.

Na cestu na Velikonoční ostrov ho do výpravy přibral norský etnograf Thor Heyerdahl. S pomocí místních obyvatel tu pak Pavel Pavel předvedl, jako mohou až 30 tun těžké sochy chodit pouze za pomoci lan ovládaných malou skupinou osob.

Celý rozhovor s Pavlem Pavlem, který rozchodil sochy moai, si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.