Je pilný jako čmelák! Tak by mělo znít známé české přirovnání. „Já bych to podpořil,“ říká entomolog Oldřich Pultar

Ve vysílání Českého rozhlasu České Budějovice o tom mluvil jeden z našich pravidelných Dopoledních hostů Oldřich Pultar. Pracuje pro ovocnářský podnik Zemcheba Chelčice coby jeho entomolog. Jako odborník na hmyz se tak stará hlavně o boj se škůdci. Úrodu se ale snaží pojistit i podporou opylení kvetoucích stromů.

K tomu se s výhodou využívají čmeláci. „Protože včely jsou choulostivé, vybíravé a někdy i líné. Přestože se říká pilný jako včelička, tak ony potřebují k tomu, aby odvedly svoji práci, ideální podmínky: Musí svítit sluníčko, nesmí pršet, mělo by být víceméně bezvětří,“ popisuje entomolog. Zatímco čmelák podle něho není zdaleka tak náročný: „Čmelák je tvrdý dělník, veliký, huňatý, v kožichu, takže snese i nižší teploty, může klidně i mrholit a on pracuje a pracuje. Od rozednění až do stmívání. Takže skvělý pomocník!“

Oldřich Pultar také vysvětlil, jaký je rozdíl mezi včelím a čmeláčím společenstvem: 

„Včely jsou vysoce socializovaný hmyz, zatímco čmeláci jsou asi tak na třech čtvrtinách cesty. Společné mají to, že populace je řízena pomocí feromonů, řídí ji plodná matka.“ Podobně jako u včel i čmeláci mají své role v kolonii: „I u čmeláků existuje královna, dělnice, trubci. Ale včely jsou ve svých úkolech více specializované. To čmeláčí dělnice dělá zpočátku jednu práci, a ve chvíli, kdy zestárne a zmoudří, tak dostane práci zodpovědnější. Například jsem si všiml, že nejmenší čmeláčci dělají strážce vchodu, takové vrátné. K ničemu zodpovědnějšímu je nepustí. Díky tomu jsou vzteklí  - a jsou to právě ti, kteří vás štípnou!“

Otázka je ale jak: dávají čmeláci žihadla, nebo koušou? „Obojí!“ rozsoudí spor jednoduše odborník. „Čmelák žihadlo má, hladké a tlusté. A také kouše. On to dělá tak, že při opylení nebo chce-li bodnout, potřebuje se přidržet. A tak se zakousne, pak natočí k cíli zadeček, pořádně se do toho opře a bodne. A docela to bolí…“ směje se Oldřich Pultar.

Ten, kdo má alergii na včelí píchnutí, by se ovšem nesmál: „Takový člověk může mít nebezpečnou reakci i na čmeláčí bodnutí. Navíc čmelák vás může píchnout i několikrát, podobně jako vosa. A jak je velký, má velké i žihadlo a velká je i jeho jedová žláza. Tudíž ta dávka, kterou dostanete, je značná a otoky jsou i pro zdravého člověka mohutné.  Mně například oteče noha tak, že ji mám jako slon!“ popisuje barvitě Oldřich Pultar. Hned ale dává návod na první pomoc: „Když okamžitě natřete místo něčím kyselým, třeba šťovíkem, nezralým jablkem nebo octem, jed se zneutralizuje a následky jsou mnohem menší,“ radí entomolog.

A co se ještě dozvíte z povídání s ním? Třeba že čmeláky znervózňuje modrá barva, dámské parfémy, vysoké teploty, anebo když s nimi moc třepeme v úlu. „Jinak jsou to ale klidná zvířata, která neútočí, a dá se s nimi báječně žít,“ uzavírá RNDr. Oldřich Pultar.