Jan Vaněček: Sedmnáctiúhelník
Měl jsem velkou starost a ne a ne se jí zbavit. Nedala mi spát, myslel jsem na ni při chůzi, i když jsem stál nebo seděl. Šlo o pravidelný rovnoramenný sedmnáctiúhelník.
Už od Velkého třesku, ke kterému došlo před osmnácti miliardami let, ho nikdo z lidstva nedokázal sestrojit. Až na jednoho pána. Jmenoval se Carl Friedrich Gauss. Povedlo se mu to v roce 1796 a bylo mu tehdy pouhých devatenáct let.
Napsal o tom knihu. Stal se pak slavným německým matematikem a fyzikem. Na pomník svého hrobu si přál vytesat ten sedmnáctiúhelník. Kameník to ale odmítl s tím, že vytesání takového tvaru by bylo složité a stejně by to vypadalo jako kruh.
Já jsem tu Gaussovu knihu dlouze hledal v knihovně po regálech, ale marně. Přivolaná knihovnice mne politovala. Sice si po chvíli vzpomněla, že se na gymplu učili v matice o jakési Gaussově křivce, ale o rovnoramenném sedmnáctiúhelníku nepadlo ani slovo.
Ochotně mi doporučila, abych si raději vypůjčil nějakou pohádku. Tou že si před spaním zklidním mysl. Nabídla mi O červené Karkulce, ale tu jsem odmítl, je to lidožroutský horor. Měl bych z toho děsivé sny.
Po tuplované porci swingu mne vleže na gauči napadlo, že zkusím sedmnáctiúhelník sestrojit sám i bez té knihy. Pustil jsem se do díla. Jde mi to, už mám hotový desetiúhelník, zbytek zmáknu do Vánoc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.