Jan Vaněček: Sedmnáctiúhelník

Už od Velkého třesku, ke kterému došlo před osmnácti miliardami let, ho nikdo z lidstva  nedokázal sestrojit. Až na jednoho pána. Jmenoval se Carl Friedrich Gauss. Povedlo se mu to v roce 1796 a bylo mu tehdy pouhých devatenáct let.

Napsal o tom knihu. Stal se pak slavným německým  matematikem a fyzikem. Na pomník svého hrobu si přál vytesat ten sedmnáctiúhelník. Kameník to ale odmítl s tím, že vytesání takového tvaru by bylo složité a stejně by to vypadalo jako kruh.  

Já jsem tu Gaussovu knihu dlouze hledal v knihovně po regálech, ale marně. Přivolaná knihovnice mne politovala. Sice si po chvíli vzpomněla, že se na gymplu učili v matice o jakési Gaussově křivce, ale o rovnoramenném sedmnáctiúhelníku nepadlo ani slovo.

Ochotně mi doporučila, abych si raději vypůjčil nějakou pohádku. Tou že si před spaním zklidním mysl. Nabídla mi O červené Karkulce, ale tu jsem odmítl, je to lidožroutský horor. Měl bych z toho děsivé sny. 

Po tuplované porci swingu mne vleže na gauči napadlo, že zkusím sedmnáctiúhelník  sestrojit sám i bez té knihy. Pustil jsem se do díla. Jde mi to, už mám hotový desetiúhelník, zbytek zmáknu do Vánoc.