Jiří Březina starší: Cesta přes náměstí
Nedávno jsem si krátil cestu přes hlavní náměstí. Jako většina Budějovičáků tam moc často nechodím, a i tentokrát jsem jen potřeboval přejít z jedné strany na druhou a jít dál.
Ale přejít budějovické náměstí není jen tak. Buď to vezmete podloubím dokola a pak je vám souzeno se proplétat směsí lidí, kočárků, zahrádek a stánků, anebo si to namíříte napříč kolem kašny, což ale znamená dvakrát překonat kolonu aut, sunoucí se po tom nepřiznaném kruháči nepřetržitě dokola.
Vašemu zdraví určitě neublíží předpoklad, že jako pouhý chodec nepředstavujete pro řidiče tu největší starost. Část z nich tu volným kroužením marně hledá volný flek k zaparkování, zatímco druzí si tudy jen krátí cestu a předjíždějí ty váhavé hledače hlava nehlava. Ve výsledku přecházíte dvouproudovou silnici plnou nervózních a roztržitých řidičů.
Což už dávno vím. Ale tentokrát, když jsem čekal na pauzu mezi auty, která by délkou příliš nepřipomínala sebevraždu, jsem si uvědomil, že v podobné situaci bych kdekoli jinde ve městě hledal přechod a třeba si k němu i zašel.
Na náměstí je to ale zbytečné, po přechodu přejdete jen ulice, které do náměstí ústí. Na okruhu, který náměstí obtáčí, žádné přechody nenajdete. Navíc, pokud překonáte vozovku, musíte se ještě protlačit věncem parkujících aut, která obtáčí střed náměstí kolem dokola.
Přišlo mi to absurdní. Tolik opatření se dělá, aby byl provoz na ulicích bezpečnější. Na daleko klidnějších místech se budují přechody s ostrůvkem připomínajícím menší pevnost, a každou chvíli také někde zbytečně civím na červenou přes úplně prázdnou ulici. Ale na místě, které patří k nejfrekventovanějším jak pro chodce, tak pro auta, přechody prostě nejsou.
Na náměstí se konají různé akce, koncerty, vánoční trhy, bruslení, a to vše je od zbytku světa bezpečně odděleno vozovou hradbou. Jsou i lidé, pro které uskočit před autem je složitější, než pro nás ostatní, a pro ně může výlet k Samsonovi znamenat slušný adrenalin.
Na druhé straně není tak těžké uhádnout, proč tam ty přechody chybí. I kdyby byl jen jeden uprostřed každé strany náměstí, proud aut by se každou chvíli zastavil, z hladkého průjezdu by se stala zkouška nervů, a kdo by tam opravdu nemusel, jel by radši jinudy. Ale není tohle náhodou zrovna to, co chceme?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.