Jan Vaněček: Ludmila Polesná

7. červenec 2020

Byl červencový večer roku 1967 a na českokrumlovském náměstí zazněla znělka zahajující desáté mistrovství světa ve vodním slalomu a sjezdu konané na Lipně.

Slavnostní slib závodníků, jichž  se sjelo dvě stě padesát ze čtrnácti zemí,  pronesla z tribuny zasloužilá mistryně sportu Ludmila Polesná, písecká rodačka, účastnice osmi mistrovství světa.

Získala na nich šest zlatých, devět stříbrných a čtyři bronzové medaile. K tomu přibyly další z mistrovství Evropy a  republiky. Na kajaku pak získala v divoké vltavské vodě pod Lipnem zlato, přestože měla pohmožděnou ruku z tréninku a musela před závodem dostat injekci.

Novináři ji  tenkrát  dali přezdívku Královna Čertových proudů.

Od roku 1964 pobývala na Lipensku s manželem Milanem Polesným, mistrem sportu. On pracoval jako řidič nákladního auta, Ludmila se stala techničkou rostlinné výroby na státním statku Frymburk.

Zákeřná nemoc ukončila její život v roce 1988 v Praze. Bylo jí 54 let...

V knize Hranaté medaile o svém životě mimo jiné napsala: „Desítky medailí se vejdou na  docela malý kousek stěny v obývacím pokoji. Skrývá se za každou z nich mnoho událostí, zážitků,  radosti, rozčarování, ale především mnoho práce a úsilí. Dřiny bylo určitě víc než přípitků se starosty měst. Představy o „velkém světě“ mohou být i docela malé a skromné, někdy stačí i kousek suchého místa v promočeném stanu. A ty medaile nejcennější - ty z mistrovství světa - nebyly hranaté jen tvarem, jejich ostré hroty jsem mnohdy pocítila nejenom v dlani...“

autor: Jan Vaněček
Spustit audio