Jan Flaška: Nic jednoduchého

Když vám za takových starých časů kapal kohoutek, vyměnili jste mu těsnění. Dneska z něj musíte vyoperovat něco, co se jmenuje „kartuše“. Neptejte se mě, co to je; ještě včera jsem si myslel, že je to něco ve Francii a bydlí v tom vězni.

Nebo když vám za starých časů začala chrčet sekačka, věděli jste, že to je vychroustané kolečko, takže bude potřeba udeřit ho kladivem a omotat izolepou. Když vám začne chrčet sekačka dneska, tak má ve flash paměti porušenou integritu firmwaru satelitní navigace, musí do servisu a oprava vás stojí tolik, co stádo statných jalovic.

Čímž chci jen říct, že věci, které nám zjednodušují život, jsou rok od roku složitější. Kosit trávu kosou, chodit pro vodu do studny a prát na valše je úmorná dřina, ale zároveň je to tak nějak konejšivě pochopitelné.

Člověk ví, odkud se ta voda vzala, proč vědro teče i jak ho spravit. Zato když vám dnes vyteče pračka, nemáte nejmenší tušení, odkud se k vám všechna ta voda nahrnula, ani jak ji zastavit.

A podobně jste na tom i s autem, mobilem, počítačem, brufenem nebo bankovním účtem. I ti největší specialisté mají dneska jen velmi, velmi mlhavý pojem o tom, jak všechny tyhle věci fungují. Dokonce mi připadá, že je dnes složité rozpoznat i dobro od zla a inteligenta od blbce; zlo i blbci bývali kdysi mnohem jednodušší.

V dávných dobách lidé neměli ponětí o přírodních zákonech a svůj svět si vysvětlovali skrze bohy, víly a duchy. Věřili v ně a báli se jich. A protože my nemáme ponětí o tom, jak fungují všechny ty věci, co nám ulehčují život, nezbývá nám, než jim věřit – a bát se jich. A sem tam se pomodlit k bohům a vílám, aby nás nezradily a fungovaly dál i bez servisu.