Jan Flaška: Kosmologie prádla

Podobně jako vesmír se i naše prádlo rozpíná do všech stran. Na gauči, na posteli nebo na jídelním stole vznikají malé domácí hvězdokupy.

Prádlo po bytě obíhá v nekonečných cyklech a mění svůj stav: kupa k vyprání, kupa k pověšení, kupa k vyžehlení, kupa ke skládání. Všechny tyhle stavy se u nás vyskytují zároveň.

Kvantový fyzik by patrně mluvil o superpozici. Běžný návštěvník by naproti tomu nutně nabyl dojmu, že spotřebujeme několikanásobně víc prádla než normální lidé. Že si spodní prádlo měníme každou hodinu nebo že ho nosíme v několika vrstvách na sobě. Je to záhada. Nejsme nijak přehnaně čistotní, i když základní hygienu s jistým sebezapřením dodržujeme všichni a choleru zatím nikdo neměl.

Už několikrát jsem zkoušel vypátrat, kde se tolik prádla bere, a nejpravděpodobnější se mi zdá teorie, že ho vyvrhuje pračka, ve které máme červí díru napojenou na šatník neznámé paralelní civilizace.

Každý den nás pak zaměstnává věšením, skládáním a žehlením, a to nemluvím o nekonečném ponožkovém pexesu, které se v poslední době mění v ponožkový Solitaire. Liché kusy si ale schovávám. Až přijde doba, kdy bude společensky přípustné vzít si do společnosti každou ponožku jinou, budu připraven zazářit jako supernova. Jak se znám, dlouho mi to nevydrží. Nakonec se s černou dírou na patě zhroutím do sebe, obklopený tichem, tmou a hromadami prádla. Nejsem hvězda, co je připravena každou chvíli vybuchnout; jsem spíš bílý trpaslík.

Když na mě dolehne gravitace nevyžehlené hmoty, napadá mě, že bych mohl astrofyzikům s tím nekonečnem trochu poradit. Vím, že se občas dohadují, jaký tvar má vesmír. Nemám to nijak podložené, ale podle mě vesmír rotuje a obsahuje spoustu černých děr a vypadá jako buben pračky. Navíc by to vysvětlovalo, proč je v něm takový chaos.