Jan Flaška: S přátelským pozdravem, dinosaurus

Zaseknul jsem se v době, kdy lidé ještě komunikovali normálně: totiž e-mailem. No ano, e-mailem, takovým tím způsobem komunikace, který dnešní mládež považuje za stejně mrtvý jako kouřové signály nebo holuba s poštovní brašnou.

Vím, že to vypadá jako anachronismus. Místo abych někomu poslal hlasovou zprávu na WhatsApp, která zní jako kdybych byl zavřený v pračce během ždímání, morduju se dlouhé minuty s e-mailem. S oslovením, s celými větami a – nebudete tomu věřit – i s podpisem: „S přátelským pozdravem, Jan Flaška“. No fakt, normálně se pod ten dopis podepisuju, jako bych byl nějaký vikomt z 18. století.

Na moje e-maily samozřejmě nikdo neodpovídá. Dneska už e-mail nikdo nepoužívá. Všichni jsou zvyklí si posílat přes messengery hlasové zprávy, animované obrázky a smajlíky. Mně když někdo pošle hlasovou zprávu, přepisuju si ji do Wordu a dělám si k ní poznámky. A pak – ano, uhádli jste – pak na ni odesilateli odpovím e-mailem.

Vím, že je to marné. Že nikdo dneska neudrží pozornost déle než tři vteřiny. Můj e-mail s předmětem „Dotaz ohledně čtvrteční schůze“ působí, jako bych ho napsal v roce 1993 na bachratém béžovém počítači a měl u toho na sobě fialové sako. Vím, že dokud budu začínat zprávu slovy „Vážený pane“, skončí automaticky ve spamu, hned vedle nabídky na zvětšení pohlavního orgánu.

Takže jsem přemýšlel i o tom, že bych v rámci efektivity začal komunikovat jen pomocí memů a emoji. Místo „Dobrý den, v jakém termínu by bylo možné si s vámi sjednat schůzku ohledně daní?“ prostě pošlu obrázek buldočka v brýlích a tři lilky.

Jenže, upřímně řečeno, taková komunikace je mi proti srsti. Kam se poděla důstojnost a noblesa? Stylovější by bylo začít používat ty poštovní holuby. Dokonce jsem si už jednoho objednal na internetu. Přes e-mail. Nikdo mi na něj neodpovídá.